Ahoj, tati! ... 25.díl ... ©

31. července 2008 v 18:20 | (¯`·._.·[michelle]·._.·´¯) |  textíky
Jo. Šli jsme se projít. Krásná, teplá letní noc, kdy na vás svítí jenom srpek spolu s hvězdami, boty máte v jedné ruce a brouzdáte se ve vodě. Přesně takové to bylo. Nebe vypadalo jako z tmavě modrého hedvábí, který rozzařují hvězdy, malé i velké, neustále je hlídající a kontrolující pan Měsíc, asi aby nesvítily moc. Všechno se to zračilo v nádherně čisté vodě, běžně modré, v noci ale sametově černé. Mlčky jsme šli a nohy od písku nám každou chvíli opláchly vlny.


Jak jsme tak hezky šli... Tak mě Mate stejně hezky chytl za ruku. Jj... čekala jsem, kdy to udělá. Možná vám budu připadat namyšlená, až moc sebejistá nebo podobné ptákoviny, ale Mates je průhledný jak okno, takže to na něm bylo poznat. A tak jsme tak pokračovali... a šli... a šli... a pak jsem udělala něco, co jsem vůbec neměla v plánu. Ne teď, ne tady a ne s ním.
Probudí mě paprsky světla, dopadající mi na obličej. Když nevidím postel ani pokoj, ale místo toho moře, písek a modré nebe, docela se leknu. Nenapadalo mě, jak jsem se sem mohla dostat. Tak se zvednu, posadím se a asi půl metru ode mě spí Mat. Všechno mi dojde. Ale kruci... Probudím ho.
"Vstávej, hej! Mate! Tve je ráno! Budou nás hledat!" snažím se.
"Co? Proč by nás hledali... Sakra!" otevře oči.
"No proč tak asi myslíš..."
"My jsme tu usnuli?" položí mi docela hloupou otázku.
"Vypadá to snad jako naše ložnice podle tebe?"
"No nevypadá..."
"Tak se zvedni a pojď, stejně už mám hlad." zavelím, Mat se poslušně zvedne a pomalu odcházíme k domovu. Tam je mrtvo, ale úplně.
"Oni pořád ještě spí?! To snad nemyslí vážně! Ignoranti jedni!" rozčílí se.
"Jo, tomu se říká kamarádi v pravém slova smyslu. Uklidni se, víš jak byli nametení, ti ještě mají půlnoc." uklidňuju ho.
"No asi jo. Tak pojďme jíst."
"Fajn." kývnu.
Najedli jsme se a teď ležíme v zahradě pod stromem a prostě jen mlčíme. Mlčení je někdy fajn. Hlavně když nevíte, co říct.
"Jsi v pohodě?" zeptá se Mate.
"Jasně. V klidu. Všechno je jednou..." nedopovím, protože mi skočí do řeči.
"Jo, vím. Dneska je fajn."
"Jo, je krásně, ale je mi nějak šoufl."
"Možná sis k tomu kakau a superčokoládové buchtě neměla dávat hranolky a ten ovčí sýr."
"Hm, díky... taky jsem nemusela na tu buchtu dávat kečup. Byla to blbost, ale to je nepodstatné, podstatné teď je to, že mi je blbě."
"To je problém. Co s tím uděláme?" usmál se a dal mi pusu.
"Jo, myslím, že už je to lepší. A teď to ještě chce nějakou vodu na zapití a doufat, že tě brzo aspoň na chvíli opustím."
"Cože? Proč? Já nechci abys chodila pryč!"
"Sice seš tele, ale je to hrozně roztomilý..."
"Aha, asi už to chápu. Hmmm..."
"Co, jak jsme včera hráli?"
"Hej tak to byla haluz, vůbec nikdo to nečekal! Ale byli jse fakt dobří." a pokýval hlavou jako znamení uznání.
"Dík."zamyslím se a Mat se na mě usměje.
Bylo mi špatně celý den. Ale už jsem radši nic neříkala. Když se nikdo nebudil ani ve čtyři odpoledne, rozhodli jsme se, že půjdeme balit. Za hoďku jsme to měli, šli jsme teda zase ven. Teď se mácháme v bazénu.
Zrovna když jedu po skluzavce, zmerčím Marťu, jak si to šine rovnou k nám. Docela mě to šokuje, jsem mimo až tak, že úplně Mata porazím. Když se zavěšení do sebe vynoříme nad hladinu, Marťa se jenom směje.
"Aaa, dobré poledne lady!" provokuje Mat.
"No čáááu, já už myslela, že jste všichni mrtví!" zasměju se.
"Ne ne, už se pomalu všichni probouzí, klid." usměje se Marťa. "Jess, až budeš mít chviluk na svou úžasnou kamarádku, stav se v obýváku, jo?"
"Jasně" kývnu. Pak už zase vidíme jenom její záda, které odchází směrem ke vchodu do obýváku. Pak se na sebe s Matem podíváme a začnem se smát a snažit se navzájem utopit.

click to comment
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zgoubi |* TwOe EsBéČkO* | Zgoubi |* TwOe EsBéČkO* | | Web | 1. srpna 2008 v 10:25 | Reagovat

dobrý ♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama