Hudba a my, aneb dělení hudby.

4. května 2011 v 11:12 | Michelle |  hudba
Ne, nezpívám. Nějak nemám pocit, že bych to zvlášť uměla. Dělám něco jiného - hraju na klavír a maturuju z hudební výchovy. Je to docela zábava. Něco vám k tomu napíšu, ať víte, o co vůbec jde.
Začneme alespoň s dělením.
Hudbu můžeme dělit podle mnoha hledisek. To pro mě nejzásadnější je dělení na hudbu articifiální a nonarticifiální. Articifiální je hudba vážná, klasická, bývá hodně náročná na poslech. Nonarticifiální hudba užitná, lehká, zábavná. Údajně je to v moderní muzice těžko rozlišitelné, já se ale u dnešní hudby přikláním spíše k tomu, že se kloní spíš k nonarticifielnosti. Co myslíte vy? Když si poslechnete klasiku a pak nějakou Lady Gagu... nevím, no.
Další dělení určitě znáte. Rozlišujeme hodbu totiž i na světskou a duchovní. Dnes už převažuje hudba světská, ovšem jak jsem se sama přesvědčila, stále se skládá i huba duchovní. Na můj vkus jsou ty texty trochu přehnené, přijde mi to skoro jako fanatizování lidí, ale to se mi to mluví, když se tomu nevěnuju a do kostela nechodím... svou víru prostě beru jinak, než oni. Asi to tak nehrotím.
Pak ji můžeme rozdělit na instrumentální, vokální a instrumentálně-vokální. To snad vysvětlovat nemusím, předpokládám, že všichni pochopí, že instrumentální jsou jen nástroje, vokální jen zpěv a instrumentálně obojí dohromady...
Dále je hudba komorní a orchestrální. Komorní je určena pro menší seskupení, do 20 členů. Orchestrální může mít členů i sto. Ovšem to už se asi nepovede jen tak, tolik členů mívají třeba národní orchestry.
Další, které je podle mě dost podstatné, je dělení na hudbu absolutní a programní. V hudbě absolutní jde pouze o hudbu. Jediné, co možná popisuje jsou pocity skladatele v okamžiku, když skladbu psal. To je aspekt, který jsme schopni zachytit. Hudbu programní skládal například Bedřich Smetana. Cyklus symfonických básní Má vlast je programní hudba. Autor nám přímo napsal, co si máme představit. A z tohoto taky vyplívá rozdíl mezi symfonií a symfonickou básní. Jsou stejné, s tím rozdílem, že symfonická báseň je hudba programní a symfonie je hudba absolutní.
Jako předposlední jsem si nechala dělení na lyrickou (písně), dramatickou (opery), epickou (třeba oratoria) a symfonická.
A na konec jsem nechala to, co pro mě moc význam nemá. Nevím, tohle je dělení, které mi je tak nějak... fuk. Je to homofonní a polyfonní. homofonní je pouze hlavní melodie doprovázená akordy - většina moderních písniček. Dnešní "moderní skladatelé" se většinou na nic jiného nezmůžou. (Můj názor, většinu dnešní hudby neuznávám jako hodnotnou hudbu.) Polyfonní je, že mají všechny melodie stejný význam. S tím se dají složit nádherné věci... jako třea i ty zmiňované symfonie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adris Adris | Web | 4. května 2011 v 14:37 | Reagovat

Do dneška jsem ani neznala ty názvy těch dělení, ale díky tobě jsem zase o něco moudřejší! :D no, já sice preferuju tu "moderní", ale zároveň souhlasím s tebou, že prostě není nějak hodnotná.. taky si někdy poslechnu tu " polyfonní " :)

2 El El | Web | 5. května 2011 v 19:45 | Reagovat

Souhlasím s tebou v tom, že dnešní skladatelé se na moc nezmůžou. Když si poslechneš Beethovenu 5.symfonii a srovnáš to třeba s tou Lady Gaga, je to doopravdy propoastný rozdíl. Bohužel, všichni dobří skladatelé už umřeli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama