A netvrďte mi, že to tak není.

8. března 2012 v 18:26 | Michelle |  A co na to Michelle
Včera jsem byla na hokeji a právě to byl impuls k tomu, abych trochu zapřemýšlela a dokonce napsala článek na jiné téma, než jsou mé zážitky a plány a vůbec já.
No tak, komu by se nelíbili umělci? Jsou tak tajemní, mají fantazii, žijí svou tvořivostí! Tajemnost je přece sexy.
Když pak ale dojde na lámání chleba, projeví se jejich uchvacující bohémská stránka jako ta stinná. Nezávistlost je super, ale jaké to asi je žít s někým, kdo potřebuje být skoro pořád sám, kdo potřebuje klid na práci a pro koho je práce, jako prostředek seberealizace, to takřka nejdůležitější v životě?
Každý může být sobec, ať už se věnuje čemukoliv. Ale při typu myšlení, které mají umělci, je velmi málo pravděpodobné, že si ten člověk uvědomí, kde je hranice a kdy už by se měl začít starat i o ostatní.
Druhým protipólem, odlišným snad ve všech životních aspektech i povahových rysech, jsou sportovci. Mám pocit, jako by si svou dávku nejen adrenalinu, ale především sobeckosti vybírali tehdy, když se dobrovolně vystavují úrazům, které můžou být třeba i osudové. Nejspíš právě proto, že ví, co se může stát, si o to víc všímají lidí, na kterých jim záleží. Bývají daleko pohotovější, když se něco stane a nedělá jim žádné potíže si poradit, když potřebujete s něčím pomoct nebo před něčím chránit.
Nejspíš je to tak proto, že se jim do těla uvolňuje víc testosteronu nebo co, ale ať to má důvod jaký chce, cítím se vedle nich bezpečně a nepřipadám si tak zbytečná, jako vedle umělců. A když nad tím zapřemýšlím, pro život i rodinu jsou jednoznačně stoprocentně lepší volba. Alespoň pro mě.

Článek nemá v plánu někomu tvrdit, že je to obecná pravda platná pro všechny, ani že všichni jsou takoví. Každý je jiný a každý potřebuje něco zvláštního a nespokojí se s tím, s čím ostatní. Je to pouze mé přemítání o mých zkušenostech a o tom, jak to vidím já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Handle Handle | Web | 8. března 2012 v 19:59 | Reagovat

Podle mě se to nedá napsat takhle všeobecně :)

2 S. S. | E-mail | Web | 9. března 2012 v 18:28 | Reagovat

Když to je hrozně diskutabilní. Sportovci jsou sice fajn, protože jsou to akční kluci a pokud se tím sportem nemyslí šachy, bývají to velcí vypracovaní kluci, takže člověk se jim ztratí v náruči.
Jenže já za sebe musím hlasovat za ty umělce. Miluju originalitu, ať v oblékání, názorech, přístupu k životu.. a právě umělci tohle mají.
A když půjdu ještě hlouběji, ze všech umělců nejvíc preferuju muzikanty, protože mně samotné je muzika rozhodně bližší než třeba obrazy nebo knížky. Vyjadřovat svoje zážitky a pocity písničkou mi přijde nejlepší.
A ještě čistě biologickej poznatek: dívat se na kytaristu, zpěváka nebo bubeníka, jak ze sebe na pódiu dává všechno, to bych se roztekla! :D

3 S. S. | Web | 10. března 2012 v 14:14 | Reagovat

Já ti nevím. Občas je v těch textech spousta beznaděje, svoje v tom asi udělala i první válka, na druhou stranu z toho cítím i lásku k životu.

4 faun faun | Web | 11. května 2014 v 22:14 | Reagovat

:-)Nevím jak u sportovců, zaujala mě hlavně miniatura Pýchy a předsudku. Jane Austen měla nejspíše smůlu na dobu, v jaké žila, být temperamentní a dávat najevo svůj názor nebylo podle kritérií společnosti, ve které byl hlavou muž a žena vychovávala děti. Pro ni, nejspíše, neexistovala ani jiná cesta- myslím nějaký jiný způsob, jak rozvinou představu vztahu, kde mohou žít spolu muž i žena rovněji (podle toho, co jsem četla v doslovu o jejím životě- takže kdo ví- vdaná nebyla a být starou pannou také nebylo nejuctivější postavení, ale z obou zel šla tím přijatelnějším). Ano, pro ni její povaha byla v té době nevýhodou. Těší mě, že doba došla trochu dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama