Rok sem, rok tam...

24. září 2016 v 9:44 | Michelle |  moje vylívání srdíčka
Až mi bude patnáct. V osmnácti... až budu na vysoké, až se odstěhuju od rodičů. Za rok to a za dva tohle, za pět nejlíp tamto. Taky jste si toho všimli, nebo jsem tak hloupě nastavená jen já? Ale ne, spousta lidí, které znám to takhle mají.

Plánujeme, co bude za dva roky, nebo za pět, ale často nemáme nejmenší ponětí, co bude pozítří. Proč? Proč zapomínáme na teď? To je pořád co bude potom a co bylo dřív, ale teď? Kde je naše teď, co s ním bude? Na co budeme vzpomínat za ty dva roky, které už máme naplánované? Na to, co je teď nejspíš vzpomínat nebudeme. Většina lidí, o kterých mám aspoň trochu přehled jdou do školy nebo do práce, až se vrátí, buď se učí, nebo se dívají na seriály. A zážitky? Na to nemají čas...

Dřív mi to taky nedocházelo. Na střední jsme dělali pořád něco, tam akce, tam výlet... prostě pořád bylo co dělat a můžu říct, že mám sakra na co vzpomínat. Teď se stane sem tam něco, ale že by toho bylo moc... ani ne. Na jednu stranu není s kým. Je pravda, že máme všichni víc poviností. Učení, práce, přítelové/přítelkyně, sotva najdeme čas na to sednout si spolu na kafe. Jsem ale pevně rozhodnutá to změnit.

Takhle moc mi pomohl uvědomit si to druhý blog (Blueberry Lace). Oficiálně má být zaměřený na módu a cestování, protože ale nekradu a nechci, aby umíral vždycky, když začne semestr, rozhodla jsem se zveřejňovat tam něco jako týdenní deníček. Macimálně jednou za týden, takové shrnutí, ale minimálně jednou za měsíc. Na takový blog, jakým by měla BL být nechcete psát o tom, jak jste nic nedělali, protože toho máte moc do školy, že jste seděli na zadku v lavici a potom jste dál seděli na zadku v kanceláři. A pak doma... o tom prostě ne. Tak jsem si uvědomila... ono se ale neděje něco zajímavého každý týden. Ono nejspíš ani není co!

Teď vážně. Opravdu není? Zážitek se dá udělat i z procházky pro zmrzlinu. Tak čím to je? Vyrostli jsme. Teda já určitě. A ti lidi kolem taky. Vysoká nás změnila. Teď je nejlepší zážitek, o který mí spolužáci stojí opít se v hospě a jít druhý den dopoledne do školy nevyspaný. Vím, že to k výšce patří, ale to jako vážně, že nám tohle stačí? S tím se asi nechci jen tak smířit. Malý problém je, že protože se s tím ostatní smířili docela statečně a tváří se, že jim to tak vyhovuje, není s kým už tyhle akce podnikat. Jasně, mohla jsem jet letos do Norska dvakrát, to by byla další akce a zážitek, bohužel nekradu. Už to první Norsko mě stálo dost nervů a hlavně peněz a jet tam znova, byť jen na týden, bylo nereálné. Už kvůli drahým letenkám (my je chytli o dost líp, než ta druhá vlna). Navíc mi řekli jen z nouze.

Co se to stalo? Jak se jim přeskládaly priority? Taky je mám jiné, samozřejmě. Ale tak moc, že zapomeneme na staré kamarády? Kvůli vztahům? To zní dost smutně. Protože když už máte kamarády, kteří nemají nejelepší den spojený s hospodou a hromadou chlastu, mají přítele a ven se jim moc nechce. Nemají čas. Musí udělat nějakou práci a pak se tulit. Ale jo, tohle taky dělávám ráda... ale sem tam by to chtělo vylézt z ulity, opustit komfortní zónu, znova zažít něco, na co budeme moct vzpomínat. Díky Bohu, že aspoň přítel má podobné myšlenky a nechce se mu jen sedět doma a válet se. Snad nám ten přístup ještě dlouho vydrží...

DSC_2009 kopie

DSC_2036 kopie

DSC_2055 kopie

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 24. září 2016 v 20:13 | Reagovat

Je pravda, že dělat "teď"  chce trochu jiné nastavení hlavy. Hodně často zůstává u těch plánů, které nakonec odvane čas :) .

2 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 4. října 2016 v 19:31 | Reagovat

Tento článek je NEUVĚŘITELNĚ inspirativní. Vlastně shrnuje spoustu toho, co dokola zapisuji do mého papírového deníku. Že mi přijde, že lidé kolem mě se nějak zasekli a nemají potřebu těch dobrodružství a toulání se a zážitků - klidně maličkých, velkými je dělá náš pohled na ně. Naštěstí, se tato "proměna" všem kolem mě ještě nestala, takže se stále najdou výjimky, díky kterým se mám na co těšit v budoucnu, tak i užívat si právě TEĎ. Ale občas mám hrozný strach, abych se také nestala jednou z těch, kteří právě jen přijdou ze školy/práce, sednou k počítači a pak jdou spát. Snad se nám něco takového nestane! Věřím nám! ♥
(A vůbec, nejraději bych zase někam jela. Objevovat!)

3 WaclawA WaclawA | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:01 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na bibliotheca.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama