Rok sem... rok tam.

18. října 2016 v 22:43 | Michelle |  moje vylívání srdíčka
Dneska budu trošku sentimentální. Přijde mi, že čas strašně moc utíká. Je to třetí rok, co studuju současný obor, je to čtvrtý rok, co bydlím v tomhle bytě a s touhle spolubydlící. Z té původní fajn bandy jsme tady zůstaly už jen my dvě. Přijdou tři noví lidi, snad budou fajn. Nemáme tušení, jak dlouho tady vydrží ani jestli budou přátelští.

Je to rok, co jsem s milým. Jak to mohlo takhle utéct? Vždyť je to chvilka, co jsem se nervózně procházela po chodbách našeho gymplu těsně před maturitou. Je to jako včera, kdy jsem měla hlavu a srdce plnou plánů, snů a ambicí. Plány se změnily, ambice se obrátily úplně jinam. Nesla jsem tu změnu těžko, ale teď už je to jiné. Milý říká, že i kdyby se ty plány (moje i jeho) nezměnily, stejně bychom si k sobě cestu našli, pokud by to tak mělo být. Já si myslím, že právě ty změny a jednotlivá rozhodnutí nás možná měly dovést k tomu, k čemu nás život vede teď.

Dřív jsem měla hlavu plnou toho, jak tu vždycky pro všechny budu, jak obětuju vlastní život ostatním. Teď to tak není, teď ho věnuju těm, co jsou pro mě nejdůležitější a sobě. Je to zvláštní pocit, ale nemůžu říct, že se mi zrovna nelíbí. Zvykám si na něj. Možná to vyjde, možná taky ne, to nikdo pořádně neví. Třeba bude všechno super, třeba to všechno bude taky super, jen ne tam, kde si to ideální super představujeme.

Já vám nevím, poslední dobou mám články dost o ničem, ale to už jsem psala, že je to proto, že mám pocit, jako bych stagnovala. Při představě, že k možnému splnění našeho snu nás dělí ještě tolik času... je mi z toho smutno. A mám strach, že ten čekací čas bude těžký. Teď se to dá, ale jak to bude až dostuduju? Práce toho dost zkomplikuje...

No, ráda bych vám všem popřála dobrou noc. Mějte se moc krásně, třeba příště přijdu s nějakými novými fotkami :)

autumn, fall, and leaves image
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmínová Jasmínová | Web | 19. října 2016 v 10:16 | Reagovat

Mně z původních plánu od střední či základní školy vychází v realitě jen jeden :D

2 morskavilaariela morskavilaariela | Web | 19. října 2016 v 11:23 | Reagovat

ahoj nasvštívyla bis prosým múj blogísek o mořských vílách? mislým si že je moc heskí!

3 m. m. | E-mail | Web | 21. října 2016 v 20:33 | Reagovat

Mmm, cinnamon roll :)
Já už čas vůbec nestíhám sledovat. Obzvlášť tenhle rok je celej divnej. Teď jsem byla tři týdny na Bali a mám pocit, že jsem tam byla tři měsíce. Zároveň ale jako bych vůbec neodjela. Čas se mi obvykle už měří jen podle jeho naplnění - jako to bylo u Křiklana v Harry Potterovi, jak měl ty hodiny, co odsýpaly podle kvality konverzace :)

4 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 23. října 2016 v 10:40 | Reagovat

Ňuf, přeji ti hodně sil a odhodlání, bylo to těžké, je to těžké a také to těžké bude - ovšem o to lepší jsou ty odměny a ohlédnutí se zpátky na to, jak moc se člověk posunul a kde se najednou ocitnul. A ještě krásnější je dívat se na to s pokorou a radostí a stejně přistupovat i k tomu "nyní". Já nám totiž věřím! ♥

5 fakynn fakynn | E-mail | Web | 27. října 2016 v 14:21 | Reagovat

Já většinou ve sprše nebo ve vaně dostávám takové chvilky a přemýšlím, co by a kdyby a jak to mohlo být a nemuselo a jak mi je za chvilku 20 a ještě jsem skoro nic neudělala, nezažila a chce se mi z toho trochu plakat.

Mám poslední chvíle, než opravdu vstoupím do světa dospěláků, kdy odejdu z domu do velkého města, kdy se všechno změní, změní se moje okolí, kamarádi, známí, zázemí. Bude to drsný a přesto naprosto úchvatný a tak se těším. (A teď jsem úplně odbočila od tématu, ach jo)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama