Realita?

6. září 2017 v 23:51 | Michelle |  moje vylívání srdíčka
Ahoj všichni.

Nemám nejmenší tušení, kdo všechno ještě občas zavítá na tento blog, já sama na něj neměla čas pěkně dlouho. Začínám registrovat ty stejné "příznaky", které předcházely konce některých z mých oblíbených blogů dřív. Nechci na svůj nejstarší blog zanevřít. Mám tady velkou spoustu vzpomínek. Teď, 2.srpna, dokonce bibliotheca oslavila 10. narozeniny!

To znamená, že tento blog se mnou prošel celou střední i vysokou školu. Byl tady a vy s ním když jsem to potřebovala. Když jsem byla zklamaná, šťastná, zamilovaná, podvedená. Když jsem nastoupila na vysněnou střední, i když jsem nevěděla co se životem, když jsem si nesplnila sen ze všech největší a nedostala se na medicínu o hloupých pár bodů. Byli jste svědky mých fotografických začátků a později pokroků. Dospěla jsem tady. Stal se ze mě úplně jiný člověk, než jsem si představovala, přesto (a přes nějaké mouchy) je ze mě člověk, s jakým jsem naprosto spokojená. Blog byl jediný kamarád, který mě nikdy nezklamal. Možná proto, že je to můj kousek virtuálního světa, možná proto, že sem chodí ti, kteří to číst chtějí a sami moc dobře ví, že být na někoho hnusný není příjemné ani na živo, ani online.

Teď mě život odvál do končin, kde i kdyby si možná bylo na co stěžovat, tak nechci. Vypovídám se těm třem nejbližším a pak už jenom zvednu hlavu nahoru a snažín se vypořádat s každým klackem, který mi život hodí pod nohy. Protože tak se to dělá, když jste dospělí, ne?

Jen tak abych vás dostala trochu do obrazu, po tomto školním roce už najedu na úplněho dospěláka, konec školy, začátek pořádné práce. Nový začátek, no. K těm klackům je ale jedna velká pomoc, která tady celou dobu blogu nebyla. Milý, který je hodně silná osobnost a přesto (nejspíš i díky tomu) je oporou když je to potřeba. Zvládá i občasné úzkosti a splíny.

Taky supr věc, se špatnými pocity jsem se naučila vypořádávat tak, aby se z nich úzkost nevyklubala. Zjistila jsem, že mít kolem sebe lidi, kteří vás podpoří a pomůžou, je to nejvíc, co si můžete přát. A kdo má náhodou pocit, že takové lidi kolem sebe nemá, tak se zamyslete ještě jednou. Protože oni tam jsou, jenom se na ně musíte obrátit a nechat je vás podržet.

Zjišťuju, že je vlastně život hrozně fajn, ať se to tváří sebehůř. Že je potřeba užívat si i těch nejmenších okamžiků a hledat na každém dni to dobré. Já třeba dnes strávila hodinu se synovcem na procházce. A bylo to strašně supr.

light, photography, and girl image
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 7. září 2017 v 0:24 | Reagovat

Veľa šťastia ;)

2 Luca Luca | E-mail | Web | 7. září 2017 v 8:08 | Reagovat

Ať se ti daří, v tom dospěláckém světě.. :-)

3 Andrea V. Andrea V. | E-mail | Web | 7. září 2017 v 15:21 | Reagovat

Člověk si zvykne na školu, a pak jej to vyplivne do reality :) Přeju ti hodně štěstí, ať se živíš tím, co ti bude vyhovovat :)

4 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 11. září 2017 v 18:58 | Reagovat

Ten poslední odstavec. ♥
Je pravda, že jsem tu dlouho od tebe neviděla nic nového - ale co si budeme povídat, i já jsem blog hodně zanedbávala a nějak si k němu nedokázala najít cestu. Možná je to už tím, že jsme se přes to "období" nějak dostaly a je na čase jít dál? Kdo ví, já to zkouším znovu. Přeci jen, v blogu se pořád ještě snažím mít to všechno, co jsi popsala.
Doufám, že se ti bude dařit, na akademické půdě i v soukromém pracovním životě i tak celkově. ^_^ ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama