fototvorba Mischy

Pohádka prvního jarního odpoledne.

23. března 2014 v 1:54 | Michelle


Ve čtvrtek začalo astronomické jaro. Začalo nádherným odpolednem, které by byl hřích promarnit doma. U nás bylo ve stínu kolem 18ti stupňů. Neobvyklý konec března, přesto příjemný.

Se Šárkou jsme na sebe přišli možná trošku komplikovanou zprávou, ale už po pár zprávách jsme si padly do noty. Je to super mladá slečna, usměvavá, pohodová a hodně odvážná. Asi půl hodiny strávila ve spáleném svahu. Skoro celá byla černá a z loktů to moc dobře dolů nešlo. Ale i to zvládla s upřímným úsměvem na rtech.

Většina plánovaných focení jsou sázkou do loterie. Kromě toho, že nikdy nevíte, jestli vyjde počasí a opravdu budete moct fotit v ten den, který jste si naplánovali, se všechno odvíjí kolem spousty dalších okolností.

Pokud si modelka bere vlastní oblečení, nemůžete si být jistí tím, co vlastně přinese a jak se s tím bude dát pracovat. Pak zjistíte, že na svých fotkách vypadá dobře, protože jich udělá tak 100 a vybere jednu profilovou. A když stojíte za foťákem vy, není to už tak jednoduché a zdaleka jí to tolik nejde (to fakt nebyl tento případ).

Jindy se zase sluníčko rozhodne, že bude pálit víc, než pálilo do teď a vám to všechno zkazí, protože je moc ostré a prostě fuj a to nemáte stín, do kterého byste se schovali, protože buď není vůbec, nebo to tam nevypadá tak, jak potřebujete.

A nebo když jedete na focení za něčím, co se nedá přesouvat, ale nemáte nejmenší ponětí, jaké tam je prostředí a kde vlastně budete moct fotit, jak budete moct fotit a jednoduše co se vůbec bude dít.

No a konečně, taky se může stát, že vám modelka nesedne a vy nemáte nejmenší ponětí, o čím si s ní povídat. To je ta nejhorší varianta, když vůbec nemáte o čem mluvit.

A tohle všechno jsou úskalí focení. S tím vším se musíte poprat, pokud se chcete dostat k výsledku, který by stál za řeč. Úskalí při upravování fotek jsou trochu jiná, už to není záležitost vypořádávání se s určitěou situací ideálně okamžitě. Protože je ale každé focení jiné, je potřeba je taky jinak upravit. Někdy na správný postup přijdete za pět minut, někdy za půl hodiny, párkrát už mi to ale taky trvalo skoro celý den (třeba u fotek kamarádčiných maturitních šatů).

Při tomto focení jsme bojovaly se sluníčkem, protože nebylo moc kde se schovat. Pak jsem přišla na to, jak ho využít. Bojovaly jsme se žábami, které byly úplně všude a Šárka z nich neměla zrovna nejlepší pocit. Smiřovaly jsme se se zapáchající mrtvou rybou, modlily se, aby ty labutě nebyly moc agresivní a doufaly, že do té vody nespadneme, když jsme lozily po nespevněných přezích a hrázích. No a nakonec si Šárka okoupala ruku a já jela domů s mokrou ponožkou.

Dancing in the sunlight.

12. března 2014 v 16:25 | Michelle
Vím, že vám asi název série s pohledem na fotky nebude moc dávat smysl. Věřte mi ale, že v jiném barevném, vlastně spíš míň než víc barevném, provedení to všechno smysl dává. Dancing in the sunlight není tak úplně název celku, ale jen jeho části, fotek vzniklých v pátek. Kolem a kolem, celé ve výsledku to nejen bude dávat smysl, ale mělo by to mít i druhý rozměr. Je to myšlenka, kterou rozvíjím už delší dobu a ve finální podobě bude nejspíš ještě někde jinde než je teď. To ale nevadí... :)

Večer po tomto focení jsem odpadla. V sobotu jsem tomu ještě dala korunu a neděli už jsem celou proležela. Dnešek proležet nemůžu, přece jen je pondělí, ale hned jak to půjde, zalezu si pod deku s něčím dobrým k jídlu a pustím si něco strašně trapného a primitivního, ať už film nebo seriál.

Čelenku jsem dělala sama, ráno, ze všeho, co jsem před domem u Moravy našla. Modelka těch pár naškubaných kusů trávy označila mnohem vznešeněji - koruna. Ve výsledku vypadala líp, než jsem čekala při trhání toho všeho a při pokusech to nějak naaranžovat, aby to nevypadalo jako ozdoba krále blázince.

Nejraději bych se vám pochlubila s nejnovější fotkou (teda, s tou, co jsem teď upravila jako poslední), ale to nemůžu. V rámci zachování jedinečnosti fotky poslané komisi by měla zůstat internetu utajena aspoň po určitou dobu. Ha. Asi rok. Nevadí :D Ze začátku mě to bude štvát, pak si to ale rozmyslím a nebo nafotím něco nového, takže už mi to bude vcelku jedno. No a pak, až to půjde, tak snad budu mít pořád chuť vám to ukázat :)

Tak a teď už fakt konec okecávání. Co myslíte?


Ateliér, svatební horečka, not bad at all.

2. března 2014 v 19:44 | Michelle
Nenechte se zmást, nejsem z těch, co by potřebovali psát nadpisy článků dvojjazyčně, not bad at all je písnička, na které si dneska ujíždím. Taky ktomu přimíchejte Shine, 15 steps a cokoliv od Franz Ferdinand, protřepat, nemíchat a máte nedělní odpoledne Michelle.

Potřebuju nakopnout k práci a myslím, že nejsem jediná, komu k tomu pomůže hudba nabitá energií. Jinak bych se teď asi válela někde u seriálu. A v tomhle počasí je mi fakt líto být neproduktivní, no ne?

Příští focení bude už zase venku. Ne že by se mi fotky z ateliéru nelíbily, to ne, na první pokus dopadly, řekla bych, docela dobře. Ale tak nějak to jednoduše není to pravé ořechové. Venku je venku. Fotky venku mají něco víc, když fotíte venku, musíte pracovat nejen s modelkou, ale i s prostředím, musíte ho z fotky buď vyčlenit, nebo ho nějakým nenásilným způsobem zapracovat. A to mě na tom baví :)

A svatební horečka? Za včerejšek mi přibyly další dva červené vykřičníky na červen. S takovou z mého prázdninového cestování bude velké prd. Nebo když cestování bude, tak určitě ne tak, jak jsem si původně naplánovala. Jasně, mohla bych říct, že to prostě fotit nebudu... ale to se nedělá. Jsou to hezké peníze, milí lidi a hlavně potom i reklama, která se vždycky hodí. Jenom budu potřebovat nový objektiv. Padesátkou prostě celou svatbu neodfotíte, i kdybyste fakt hodně chtěli.

Ale teď už k tomu focení, které by mělo být hlavní téma tohoto článku.
Před objektiv se mi postavily dvě dlouholeté kamarádky. Já znala blondýnku (mimochodem, nebarví se, fakt) z jedné superrodinné akce (moc lidí z několika rodin a pár ještě nepřivdaných/nepřiženěných k tomu). S brunetkou jsme se ale seznámily rychle a nakonec bylo focení moc fajn.

Tak jsem zvědavá, na vaše názory. Je to hodně jiné, než co obvykle fotím a k čemu se snažím dopracovat, ale člověk by měl zkusit všechno, ne? A taky to nejspíš nejsou top fotky (teda, ta společná jo), protože jsem se ještě nedopracovala ke konci, upravuju postupně, takže jestli budou další, budete asi muset sledovat fb :-*

Wonderland flower.

28. února 2014 v 13:39 | Michelle
Nejnovější série fotek je pojmenovaná wonderland flower. Je to série, ve které bych chtěla pokračovat, tak trochu. Vlastně mě právě toto focení tak nějak "inspirovalo", ráda bych pokračovala v započaté myšlence a pokusila se z ní dostat něco většího.

Tohle focení proběhlo v místě, kde i přes 10°C u nás na jihu přimrzala mlha ke všemu, co tam chvilku zůstalo. I když jsme tam jezdili na lyžích, zabalení v několik vrstvách, byla nám zima dost velká na to, abychom překousli horší sněhové podmínky a jezdili o něco níž.

Martinka ale byla moc statečná. Znám ji už strašně dlouho, jezdíme společně na hory od dob, kdy ještě neuměla pořádně číst. Takže se vám přiznám, že bylo trochu zvláštní vidět ji jako dospělou krásnou slečnu :) Ale pro ni to asi byla taky trochu změna, takže to bylo vlastně všechno ok :D

Protože jsme se vydaly fotit moc vysoko, nahoru jsme vyjely lanovkou. Dolů jsme to už ale nestihly... tak jsme musely... no... jet po zadku dolů. Na konci jsme si kontrolovaly kalhoty, jestli náhodou nemáme na těch zadcích díru, nedalo se říct, že by led na sjezdovce byl stejně hladký jako na rychlobruslařské dráze.

No a konečně, zatím jsou upravené tři fotky. Další ještě určitě budu upravovat, ale ty nejlepší, které jsou už hotové, bych vám chtěla ukázat. Snad se vám budou líbit aspoň tak, jako nám. Tak tady jsou, co na ně říkáte vy?

První letošní focení.

20. ledna 2014 v 16:04 | Michelle
S Amálkou jsem fotila už po několikáté. Vždycky je to zábava a skoro vždycky je u toho i pan Svozílek. Ne jinak tomu bylo i včera. Nějak jsem se vzbudila a věděla, že se po sobotním plese nevydržím učit ani náhodou a že jednoduše chci fotit. Plesové kamarádky moc nepřipadaly v úvahu, takže první myšlenky směřovaly právě k Amálce, se kterou jsme si chtěly něco naplánovat už dlouho.

Zrovna byla na zkoušce šatů. A tak se nějakou náhodou stalo, že nepřijela sama. A já jsem za to jedině ráda.

Myslím, že není co víc dodat. Fotek bude určitě víc, ale ne teď. No a mám nápad na nový projekt, inspirovala mě, jak jinak, jedna z modelek. Pokud to klapne, tak je na co se těšit ;)


To nejlepší letošního roku.

31. prosince 2013 v 16:11 | Michelle
Původně jsem letos chtěla shrnovací články vynechat. Vzdávám shrnutí roku ve fotkách, jako loni, protože letošní rok stál za prd ve všem kromě focení. A možná ještě kromě školy.

Napadlo mě, že by se to mohlo vzít jako inspirace. Nejen pro mě, jak pokračovat, ale i pro vás, snad, při další tvorbě. Letošek znamenal hodně a ještě víc mi dal, snad poznatky a zkušenosti roku 2013 přenesu do toho dalšího a povede se mi je využít a rozvíjet. Už teď se pro to snažím něco udělat a to tenhle rok ještě neskončil. Na další krok budu muset počkat do konce prázdnin :)

Předvánoční focení s T.

22. prosince 2013 v 22:44 | Michelle
Poslední předvánoční týden se nesl v duchu učení a stresu. Nebyl příjemný a ani by se nedal klasifikovat jako nějak superúspěšný. V Brně jsem ho ale zakončila čtvrtkem, který na celý ten děsivý týden vrhá trochu lepší světlo. Začal úspěšným ukončením jednoho z předmětů a dokonce známkou A, pokračoval skvělým focením s pohodovou a okouzlující modelkou a skončil příjezdem domů po prvním víkendu stráveném v Brně.

T. je jedna z nejschopnějších modelek. se kterýma jsem kdy fotila. Všechno šlo jako po másle, zvládly jsme to ani ne za hodinu i se zahřívacíma pauzičkama. Původně jsme chtěly fotit úplně někde jinde, než odkud jsou nejpovedenější fotky, ale to vlastně vůbec nevadí, protože hlavní je přece výsledek, ne?

Byla to první modelka, se kterou jsem měla tu čest spolupracovat z holek, které už dřív fotily s Dannie. Nikdy jsem tady o ní nepsala, ale její fotky sleduju už delší dobu a ač nepatří k mým vzorům, pořád je jedna z nejlepších, o kterých v čr vím. Škoda jen že patří k těm, jejichž tvorba časem začne být trošku monotónní. I když to bude asi jen můj pocit, pro někoho to může znamenat že má prostě svůj styl. Což nepochybně má. A taky se mi ten její styl líbí. A fotí jen tak, pro sebe a neplánuje kariéru ve fotce, o které sním já, takže pak je to docela jasné. Trošku jí závidím, jak si drží pořád stejný přístp a brání se zakázkám. Taky se o to snažím, ale někdy prostě odmítnout nedovedu.

Měly jsme v plánu fotit u altánu. Začaly jsme tam, ale fotky z něj prostě nejsou tak dobré, jako ty další. Potom jsme totiž chtěly zkusit jiné místo a při jeho hledání jsme narazily na perfektní dveře. No, když najdete perfektní dveře a nadanou modelku, není co řešit, máte vyhráno.

A tak vám ukážu fotky skvělé holky u perfektních dvěří, o které si mimochodem málem rozbila hlavu.

Mrtvé místo plné života.

19. listopadu 2013 v 15:32 | Michelle
Jsem si vědoma, že název může působit až trochu děsivě, zvlášť pokud si pod tím něco představíte. Fakt je, že v tom domě pravděpodobně kromě nejteplejších dnů roku pořád někdo přebývá. Ale nikdy jsem se tam s nikým nepotkala. Dům chátrá už neskutečně dlouho a je ve stavu, kdy by jeho oprava byla dražší než kdyby se zboural a postavil znovu. Sama bych tam nevkročila ani ve snu a když jsme tam byly poprvé, kamarádka mě nezapomněla upozornit na tu místnost, kde našli mrtvého. Co se mu stalo, to opravdu nevím a možná je to dobře.

A tak jsme se na tady to místo vydali. Modelka, kadeřnice a já a doprovod nám dělali modelčin přítel, majtel svatebních šatů a můj kamarád, který nám asistoval. Naštěstí až ke konci L zjistil, že o patro nad naší "převlékárnou" je nějaké, nejspíš feťácké, doupě. Vypadal přesvědčivě a tak jsme tam nezůstali dýl než bylo nutné. V sobotu jsem šla po dlouhé době kolem a moc dobrý pocit jsem z toho místa neměla. Byla zima, foukalo a nikde nikdo, jenom ty polorozpadlé budovy, vmlácená okna a vyvrácené zábradlí. A sluníčko jen tak lehce prosvítalo přes mraky, v podvečer to byla opravdu zvláštní atmosféra.

Tohle jsme ale fotili jednoho smutného propršeného dne, chvilku po obědě. Popsala jsem to jako menší focení, abychom nevyměňovali hromady šatů a hlavně abych nemusela shánět další modelky, protože tohle focení mělo patřit jenom té jedné. A taky patřilo. A jsem moc ráda, že jsem ji poznala a děsně se stydím za to, že jsem jí ještě neposlala zbytek fotek, které ještě prostě nemám hotové. Nestíhám, musím dodělat svatbu prostě.

A tak vám teď chci ukázat trochu jiné focení svatebních šatů. Nechtěla jsem fotit svatební šaty, ale jen je brát jako prostředek k aranžované fotce. Nádech měl být trochu tajemný, prostředí mělo působit romanticky, ale zároveň při zamyšlení nad fotkou až trochu mrazivě. Je jedna fotka, která to podle mě splňuje asi na 9,5 bodů z 10, ale tu vám zatím neukážu. Ale jsou tam další, další zamyšlené. A mám je ráda. Do jedné. A to se mi na žádném focení už dlouho nestalo.

Podzimní rána umí být pohádková, stačí se správně dívat.

9. listopadu 2013 v 16:05 | Michelle
Jedno sobotní ráno jsem se přemohla a jela do lesa, fotit. Asi bych se nepřemluvila, kdybych nebyla domluvená s modelkou, ale povedlo se. Bylo krásně, inverze, ale krásně. A taky docela teplo. Tím že je v lese vlhko a bylo teplo, tak se v něm dělala romantická mlha a prostě nešlo toho nevyužít. Modelky jsem měla dvě, zatím vám ukážu jednu, tu otužilejší, tu, se kterou jsme fotily první. Druhou slečnu zase příště, až budu mít hotové zakázky.

To mě taky přivádí na druhou věc, o které se mi snad v budoucnu povede napsat článek. Pomocí zakázek boudoir bych si ráda vydělala na "letní dobrodružství" v africe. Ale o tom někdy jindy...

L. je bývala gymnastka, moje bývala spolužačka a dřív jsme taky byla docela blízké kamarádky. Je to už dávno, ale přesto bylo společné focení pohodové a bez problému. A zvládly jsme to nezvykle rychle! Hotovo jsme měly ani ne za hodinu. To možná kvůli té ledové vodě v potoce.

A tak spolu žijí šťastně navěky věků.

6. listopadu 2013 v 16:02 | Michelle
Postupně se blížíme ke konci září. V průběhu září jsem sotva stíhala fotit a balit se, takže fotky zpracovávám postupně a stejně tak je sem přidávám pomalu. Ani nevím, ja mě napadlo napsat článek zrovna teď, asi bych za ten nápad měla vděčit školnímu internetu a špatně postavené přednášce. Pán je to chytrý, to bezpochyby, ale nějak všechno přeskakuje, pořád se snímky skáče tam a zpátky, takže z toho ve výsledku nic nemám.

Konečně mám prostor na zpracování zářijové svatby. Chtěla jsem vám o tom napsat už dřív a taky dřív ukázat fotky, ale nějak ty víkendy byly prostě krátké. Pořád asi nebudu mít čas na hromady focení, ani na hromady pravování fotek, ale snad už to teď bude trochu lepší.

A tak jsem tady, s jedním kouzelným příběhem, se spoustou nových zkušeností a ještě větší spoustou fotek ke zpracování. Teď už jsem je konečně všechny přetahla z rawu a už mi je zbývá "jen" upravit barevně a vyretušovat. Až zase budu mít tak inteligentní myšlenky na to, že mi bude líto svatbu odmítnout kvůli milému páru, kopněte mě. I když... asi si nedám říct.

Po pár špatných zkušenostech jsem ale tentokrát narazila na úžasný pár. Milý, mladý, zamilovaný. S obřadem pod starým stromem na velké louce.

Nudná přednáška už dávno skončila, teď je už třetí a já ve fotkách pokročila zase o kus do předu.

Nebudu to dál okecávat. Byli skvělí, bavila jsem se a užila jsem si to. Podle všeho oni taky a teď jenom doufám, že se jim bude líbit výsledek. :)


Michelle na druhé straně objektivu.

23. října 2013 v 18:13 | Michelle
Kdyby náhodou někoho zajímalo, jak vypadá autorka tady toho blogu. Na dovolené jsem neměla žádnou modelku, tak se to prostě udělalo jinak :)

Pro vysvětlení. Článek je zařazen do rubriky fototvorba Mischy proto, že jsem měla koncept, všechno nachystala, vysvětlila a následně taky zpracovala. Tatínek měl funkci takzvaného "mačkače spouště".

Fotky nepovažuju za veledílo, ani nemám potřebu si jejich přidáním zvyšovat ego, ale říkala jsem si, že tenhle článek pojmu jako vzpomínku na měsíce svobody a odpočinku a hlavně na poslední chvíle bez kruhů pod očima.

I když pár lidí je chválilo... :)

Letos v srpnu jsme byli na ostrůvku Murter, v Chorvatsku. Byli jsme tam už po druhé, ale tentokrát jsem chtěla udělat nějaké fotky. A tak jsme to vymysleli takhle. Strýc nás na lodičce zavezl k majáku a tam jsme fotili. Tak... snad se vám fotky budou líbit, oba jsme se snažili :)

Začneme s fotkou z města.


No a druhou znají všichni ti, kteří znají moji fb stránku, je tam jako profilová :)

A to si myslím na egočlánek stačí. Fotek samozřejmě vzniklo víc, ale ty třeba zase až časem :)

Fotky Martiny Palacké, Miss Academia 2013

20. října 2013 v 10:47 | Michelle
Další focení, které už mám nějaký ten pátek za sebou. A nenapsala jsem o něm možná z podvědomé předtuchy, že budu potřebovat mít o čem psát v půlce příjna, při učení na polosemestrální přezkoušení z anatomie. Jo jo, zase a pořád ta otravna anča. Ale nebojte, dneska o ní číst nemusíte.

Martinka je krásná zdravotní sestřička, moc milá slečna. Studovala ve Zlíně, letos končila bakalářské. No a na jaře vyhrála Miss Academia. Přihlásila se na výzvu tfp. Původně jsem netušila, koho vybrat, tak jsem si přizvala na pomoc kamarádky. A ty mi pomohly se rozhodnout. A rozhodnutí to bylo víc než dobré :)

Protože už jsem ztratila nit, nebudu dál psát omáčku. Tak přeju hezkou podívanou (snad) a já se jdu vrátit zpět k anči... :)



Okouzlující M., aneb slunečný pozdrav teplých dní.

10. října 2013 v 19:21 | Michelle
M jako Monika, m jako miss, m jako medička. Na konci léta, ještě něž jsme museli začít nosit bundy, ale kdy už nebylo tak horko, abychom umírali pokaždé, co vylezeme ze stínu, jsem byla fotit s dvěma skvělými slečnami. Amálku už jsem vám ukazovala, co si pamatuju, hodně se vám líbila fotka se stuhou. No a protože jsem obě krásky měla tu čest fotit v jeden den, nechci dělat velkou mezeru mezi fotkami Amálky a Monči. Pár dní po nich jsem taky fotila Martinuku Palackou. No a teď vám to trochu objasním... :D Amálka a Monča se znají ze soutěže Tvář Dobrého dne, na které byla mimochodem i moje dlouholetá kamarádka. No a Martinka do toho zapadá tak, že byla zase s Mončou na Miss Academia 2013. Marťa vyhrála a Monča byla třetí. Všechno jsou to úžasné slečny, focení s nimi jsem si neskutečně užila a budu jen doufat, že se mi zase brzy poštěstí se s nimi potkat.

Kdybyste se náhodou chtěli mrknout, Mončina stránka je tady https://www.facebook.com/?ref=logo#!/Monika8MA?fref=ts, stránku Martinky vám sem dám zase až do článku s jejími fotkami :)

No a teď už k fotkám. O tom, jak se mám v Brně a na antropologii a jak těžce se přemlouvám k učení vám napíšu zase někdy příště :)



A teď nejen moje nejoblíbenější, protože až dnes jsem si všimla, že si tahle krásná modelka tu fotku dala i na svou oficiální stránku :)

Moje fotografická cesta od začátku až do dneška.

5. října 2013 v 14:15 | Michelle
S myšlenkou na podobný článek si pohrávám už několik měsíců a konečně jsem se rozhoupala s ním začít. Poslední dobou znáte moji současnou tvorbu. Setkávám se převážně s pozitivními ohlasy, což mi samozřejmě neskutečně lichotí, zároveň se ale snažím dál stát nohama na zemi a neusnout na vavřínech. Můj sen, fotografická úroveň, kterého bych ráda jednou dosáhla je totiž ještě moc daleko na to, abych opravdu věřila těm, co mi tvrdí, že něco umím.

To je ale nepodstatné :)

Moje první seznámení s foťákem bylo někdy v šesté třídě na základce, ještě s automatickým analogem. Fotky moc nevyšly, brala jsem to spíš jako srandu a fotila na klubové výstavě psů (taková menší, obvykle venku a jenom některá plemena, kdyby to náhodou někoho zajímalo :)). Většina fotek byla rozmazaná. Dneska by se to asi dalo označit za umění kdyby to ovšem nefotilo dvanáctileté dítě, žeano.
Když jsem byla asi v devítce, dostal se mi do ruk photoshop a taky první zrcadlovka. Moc jsem s ní nefotila, byla to spíš tatínkova hračka a já byla moc zabraná v pubertě na to, abych byla ochotná číst si manuál. Tehdy mě spíš zajímalo, jak vypadám a jestli mi to sluší víc než těm husám, na které se dnes už dívám značně shora. Vůbec netuším, jestli nějaké fotky z této doby ještě existují, protože před pár lety mi smazali celý hadr a nechtěně zálohovali přesně to, co jsem nepotřebovala.

V prváku jsme jeli na lyžák. Před lyžákem jsem tak nějak ukecala tatínka k tomu, aby mi koupil foťák. Teda, nám, ale nakonec z toho vylezl především můj. Zrcadlovka totiž byla opravdu mooooc velká (pořád je, mám ji schovanou, je to pro mě kus historie) a moc jsem s ní neuměla a kdo by ji přece tahal v tašce na lyžích? No co kdybych spadla?

A tak jsem s milým malým kompaktem začala zjišťovat a zkoušet, co se dalo. Sníh, sluníčko, kamarádky. A hlavně sebe, samozřejmě, přece jen jsem byla ta bárbí, no ne? :D

Fotka z asi února roku 2008
Velk Raa

Jak jsem fotila Am.

19. září 2013 v 11:39 | Michelle
Dneska nemám nejmenší chuť se začít učit tak brzo, takže jsem si řekla, že vám ukážu první z těch focení, které se tady zatím nestihly objevit. Vybrala jsem další A, tentokrát ale ne Ad, ani An, ale Am. Prostě :D Kdo se v tom má vyznat, že? Jasně, já, znám je všechny osobně.

Fotily jsme na konci prázdnin a měli jsme asistentku a dvě modelky. A. jsem poznala jako první, takže proto vám ji taky první ukazuju. Druhá byla M. a tu jste už navíc tady viděli, teda aspoň jednu fotku. Ta bude zase příště. A pak taky bude druhá M., kterou jste viděli na letáčku k boudoir.

To mě přivádí na myšlenku... Už vím, kolik peněz potřebuju na novou hračku a taky vím, že ji budu mít co nejdřív to půjde. Prostě... udělám pro to maximum. Takže od nového roku budu fotit boudoir častěj a... nerada, ale na zakázky budu muset zvednout ceny. Ale opravdu, bude to podmíněno lepší technikou, lepšíma možnostma. Začátky jsou prostě vždycky těžké. A tohle mě přivádí zase na jinou myšlenku. Už dlouho chci udělat článek s mým fotopostupem. Jak jsem fotila v úplných začátcích a jaké pokroky byly vidět a tak. Prostě, chápete. Myslíte, že by vás takový článek zaujal?

No a teď už A. Je to zlatíčko, fakt ji mám moc ráda. Takových kdyby bylo víc, možná bych byla dokonce i společenská.




První a poslední už jsou na fb. Ještě budu upravovat nějaké, ale zatím jsem prostě nestihla všechno. Tak vám přeju příjemnou vzpomínku na teplé léto a taky hezký zbytek čekání na víkend.

Léto, řekni ahoj, posílám ti vlaštovky.

4. září 2013 v 18:09 | Michelle
Za tohle léto mám spoustu poznatků. Naštěstí jsou, řekla bych, spíše pozitivního ražení.

1. Lidi se ke mně rádi vracejí. Zatím jich nejsou nějaká kvanta, ale i tak. Jedna rodinka už čeká dokonce na šestou várku fotek, i když 3 z toho jsou osobní a tři akce. Další slečna se nechala fotit dvakrát a jednou prcka a řekla mi, že při další akci s ní můžu počítat. S panem Svozílkem jsem fotila už třikrát a další focení jsou naplánovaná. A s mým novým pokladem (opět A.) jsme taky fotily už třikrát. Jsem v sedmém nebi! :)

2. Chválí si, že se jim se mnou dobře fotí. Rozhodně jsem slyšela už aspoň od dvou holek, jak je super, že jim v průběho focení ukazuju fotky. Když jsem se udiveně zeptala, jestli to jako není samozřejmost, řekly mi, že to sice dělají, ale zdaleka ne všichni. A taky že je prý focení se mnou pohodové.

3. Že prý mám svůj vlastní rukopis. Vážně? o.O Já ho tam teda nevidím a zajímalo by mě, jak to jako funguje, ten můj rukopis. Protože jediný - pis je tam podpis, který tam teda vepisuju do každé fotky. Ale rukopis? Nevím, je to v kompozici, nebo snad v pózách a výrazech? Nebo za to možná může postproces. Kdo to víte, objasněte mi prosím tady tu záhadu. Dumám nad tím už nějaký ten pátek a čím víc nad tím dumám, tím víc lidí mi to říká a tím míň vím, čím to.

4. Lidi jsou pořád stejní. Pořád mi všichni píšou na konci srpna a na začátku září, místo na začátku léta. To abych na ně nemohla mít na všechny čas.

Mám toho teď tolik, že začínám blbnout. Nestíhám číst vaše blogy, nestíhám psát ten svůj. Těším se na školu, na byt, kde budu mít jenom notebook, takže nebudu moct upravovat fotky a budu mít spoustu krásného času na blogový svět, který mi přes prázdniny začal chybět.

Než budete pokračovat, pusťte si k tomu tuhle písničku, věřte mi, hodí se k atmosféře fotky :) http://www.youtube.com/watch?v=luwAMFcc2f8

Léto, zdá se, je nenávratně pryč. Poslední zbytky tepla se shlukují po obědě, snad aby nás ještě přemluvily k odpolední pozdně-letní procházce. Vlaštovky (čistotně, připomínám, nejsou to přece holubi) nám sedí nad hlavou ať jdeme kamkoliv, snad aby se naposled podívaly, jaké to tady je, než zase odletí. Na polích, kolem kterým jezdím za modelkama, už zůstalo jenom zlaté strniště, některé se už dokonce převlekly do hnědého podzimního kabátu. A tak se loučíme s létem. Nebude mi chybět nesnesitelné vedro. Bude mi ale chybět veselá nálada všech kolem, bude mi chybět voda, smích všude kolem jezera. Teď už ale začíná další kapitola. Úplně nová. Klidná, příjemně barevná.

A teď ta fotka, která ve mně vyvolává všechny tyhle myšlenky. Modelku jsem si vyloženě zamilovala, tady na té fotce ji asi nikdo nepozná, ale na fb je označená, tak se mrkněte, někteří ji už určitě aspoň viděli :) (možná se zase časem pustím do psaní trochu zajímavějších věcí, zjišťuju, že mi to docela chybí :)))



Při západu slunce.

27. srpna 2013 v 21:23 | Michelle
Dneska to budou dva týdny, co jsme s touhle milou osůbkou fotily. Vděčím za to mé věrné modelce A., která se s L. zná. Máte v těch zkratkách binec? Jo, já taky.

Fotily jsme den předtím, než jsme jeli na dovču. Tak hlásím, vrátila jsem se ve zdraví domů, bylo to fajn a fotky, které jsme splácali z důvodu absence modelky vám předvedu posléze.

Původně jsem dneska měla jet do Prahy. Protože jsem ale švorc, můžu jet akorát tak do háje. Stejně je škaredě, takže se můžu flákat a mezi flákáním dělat fotky.

V průvěhu druhé fáze flákání přišla švagrová s prckem, takže bylo po flákání. Teď odešli, tak se mi snad podaří to dopsat.

S L. bylo focení opravdu na rychlo, šup šup, aby vyšly ze tři fotky a nazdar. Asi to už teď ty tfpčka nebudu hrotit na 15 fotek, mohla bych se na to vyprdnout. Pak jsou většinou stejně o ničem většina, takže radši ať čtyři stojí za to, než aby jich bylo 10 skoro stejných, no ne? Tento a příští týden mě navíc čekají fakt krásné holky, které uspěli v některých soutěžích krásy. Zatím nejsem dost známá na Českou miss, ale... třeba jednou ;) víc vám o nich povím, až je nafotím. Ale všechny vypadají, že se opravdu těší, takže jsem ještě nadšenější a nemůžu se dočkat. První dvě mě čekají v pátek a místo i nápady jsou myslíím dost slibné, takže se snad máte na co těšit.

A teď krásná L. :)




Tak co říkáte na tuhle krásku při západu slunce? :)

Slunečnicová.

20. srpna 2013 v 15:16 | Michelle
S Miškou to bylo první focení po poměrně dlouhé odmlce. Protože pracuje jako barmanka, domluvily jsme se na ráno. Jo, podmínky sice nebyly dokonalé, ale můžu s čistým svědomím říct, že jsme z toho vytřískaly co se dalo. Je to moc milá holka, se kterou se fotilo jedna radost.

Navíc slunečnice patří mezi moje oblíbené.

Poslední dobou nemám moc rozpovídanou náladu a článek o Buchlovickém focení bylo fakt náročné sepsat a samotnou mě překvapilo, že jsem toho dokázala sesmolit tolik. Jsem dobrá :D Ne, to byl trapný pokus o vtip.

Teď Miška.




Už třetí den mě bolí hlava, takže nevím jistě, jak moc se mi ty fotky líbí. Ale asi jo, protože si pamatuju, že když jsem je upravovala, byla jsem spokojená. Co na ně říkáte vy? :) (Konstruktivní kritiku beru)

Projekt fairy garden od začátku do konce.

15. srpna 2013 v 16:24 | Michelle
Projekt je konečně za mnou a všechno klaplo skoro jak mělo. Proto bych se s vámi chtěla podělit o to, jak vznikal můj první editorial.

Krásná B podruhé, tentokrát barevně.

14. července 2013 v 9:50 | Michelle
Už jste viděli tři fotky v černobílé, některé zajímaly barevné verze. Barevné verze mám snad ještě radši, hlavně u fotek, které jsem vybrala do tohoto článku. Schválně jsem už tentokrát vybírala jenom fotky, co nejsou na fb, takže pokud chcete vidět další, najdete je tady.

Docela by mě zajímal i váš názor, pokud to bude možné. Snažím se posunout se dál, vyvarovat se chyb... a tak. Některé už jsem překonala, některé jsem třeba ani nezaregistrovala.

Jinak B je jedna z modelek na projekt fairy garden, který asi nebude tak fairy jak jsem čekala, ale tak nevadí, je to první focení s panem Svozílkem, takže to on bere spíš jako takovou generálku na příští, víc stylizované.

Btw. Jo, nezveřejnila jsem všechno, žeano, toho by bylo prostě moc. Ale i tak. Ty podle mě nejzajímavější jsem si nechala pro sebe (muhahahá!) do portfolia. Ale jednu z těch top jsem přece jen zveřejnila, je to ta na fb poslední, ve vodě. Kdyby vás to náhodou zajímalo :)





Tak co myslíte? :)

P.S.: Trz se ptala :) fotit jsme začaly po páté hodině, což bylo docela děsné, ale končily jsme o půl osmé, kdy už bylo to sluníčko trochu lepší... ale stejně, pálilo naplno, takže jsme se mu radši vyhýbaly :)

Krásná B. černobíle.

10. července 2013 v 12:58 | Michelle
V pondělí jsme fotily s B. Je to krásná holka, která se hrozně bála, že se neumí fotit a tak. Stačilo ji malinko navést a za chvilku jí to šlo samo. Máme společně s ní a dalšími fotit ten projekt ve s vatebkách příští týden. Na organizaci je to ještě náročnější, než jsem čekala. Zítra to jedeme omrknout s velkým šéfem, zároveň zkouška jedněch šatů a v pátek další ve Zlíně. No a pak už akce s velkým A. Projekt Fairy Garden. To bude ještě sranda :D Teď už ani nevím, jestli se bojím, nebo jestli jsem nervózní, nebo jestli se těším. Asi tak trochu všechno zároveň. Docela mám obavu z toho, jak budeme aranžovat ty šaty, aby nevypadaly moc staticky a obyčejně. No... řekněme, že to nebude lehké.

Taky jsem se rozhodla, že už se zakázkám budu věnovat okrajově a zaměřím se na vlastní tvorbu. Holky, které si sama vyberu, místa, které se mi budou líbit. Prostě no stress. Nemám na to nervy.

No a teď už B. První várka, černobílá. Fotek vyšlo hodně, nemám všechno ještě upravené, protože toho mám upravovat ještě hodně, ale nedalo mi to a aspoň to něco jsem prostě musela upravit :)



Focení mi pomohlo propojit reálný svět s blogovým.

28. června 2013 v 10:54 | Michelle
Bloguju už strašnou spoustu let. S pár blogerkama už jsem se skamarádila aspoň přes facebook, když už nic, ale poprvé za těch osm let jsem se s někým ze svých internetových přátel setkala osobně. A jsem za to ráda. Vlastně ani nevím, jak jsme na sebe s L. přišly, snad přes klub fotografia, nebo co. A tak jsme se domlouvaly a domlouvaly, až jsme se domluvily a potkaly se ve Zlíně. Když jsem s focením začínala trochu vážněj, měla jsem průvodce, který mi hrozně moc usnadnil první a nejklikatější část téhle dlouhé cestičky. Nebýt jeho, jsem ještě někde na začátku a bloudím mezi slepými uličkami, místo krásně se rozšiřující stezky.

Tak jsme sehnaly modelku, říkejme jí Z., která je taky hrozně moc super, stejně jako L. a vyrazily jsme fotit :) L. se dost podceňovala. Technicky to má zmáknuté vcelku bezproblémově, možná líp než já, protože mně technika fakt neříká absolutně nic. Jediný a největší problém, která já mívám u fotek, bývá kompozice. Asi to fakt není jenom tak, protože u většiny fotek mi nesedí. Vždycky se prostě objeví něco, co tam ruší. Ale to je moje nemoc, jak říká taťka, prý jsem v tomhle hrozný detailista a prý to normální lidi prostě nevidí. K čemu jsem se tto zase dostala? :D Vlastně jsem chtěla jenom napsat, že se L. lepší a lepší a moc doufám, že jí náš společný výlet k něčemu byl.

Teď teda přidám pár fotek ze společného focení, pod něma see budu dál vykecávat o plánovaném focení svatebních šatů, takže koh zajímají i řeči o průběhu chystání focení, může si je přečíst, koho to nezajímá, má tu fotky :)




Zas trošku jiné, než byly třeba předchozí fotky. Pořád se ještě hledám... ale stejně se mi ty fotky líbí. Hlavně výraz modelky na té prostřední. Na poslední miluju to světlo a na první barevné ladění. Prostě :D

Pár fotek, pracovní název: "Vlažné doteky slunečních paprsků".

15. června 2013 v 13:28 | Michelle
Možná je to hloupý název, možná né. Nedovedu to posoudit. Jestli máte nápad na lepší, budu vám vděčná, protože do portfolia bych to chtěla napsat nějak schopně :)

Celé dopoledne foukal strašně moc nepříjemný vítr. Teda, nepříjemný byl jenom do té doby, než mi foukal do zad po cestě domů. Jela jsem na kole. Ale cesta na místo byla proti a jakože fakt za trest. Našly jsme ale kouzelné zákoutí, mezi stromy, které vítr zkrotily na lehký vánek a sluníčko pouštěly jenom po troškách.

Moje dvě srdcovky si schovávám do tištěného portfolia. Ale jinak jsou to srdcovky všechny, protože místo bylo skoro až perfektní, modrá hladina a sluníčko rozptýlené díky pomoci M. dodalo tváři K. krásně teplé a jemné odstíny. Dvě další už jsou na fb, tady, takže ty sem ani dávat nebudu, pokud se na ně chcete podívat (myslím, že nebudete muset litovat), tak tam :)

A teď už fotky. Pod perexem :)

Tanec se sluncem.

14. června 2013 v 21:06 | Michelle
Po dlouhé době je zase hezky a po dlouhé době se mi zase povedlo focení nejen domluvit, ale konečně i zrealizovat. S K. jsme to už jednou odložily kvůli nemilému počasí, tentokrát to ale vyšlo se vším všudy. Pomáhala nám M., protože jsme fotily dopoledne a sluníčko svítilo seč musíly stačily.

Z focení toho vyšlo víc, dneska vám ale ukážu jenom jednu, odpovídající názvu. Ty další, vílí, zase až v dalším článku.Myslím si, že ty druhé se vám taky budou líbit víc. Ale tohle byl tak trochu editovací experiment... tak... se podívejte sami, jak vyšel :)

Když ještě svítilo sluníčko.

5. června 2013 v 12:11 | Michelle
Je hrozně fajn poslouchat zpívající ptáky když prší. Člověk má pak pocit, že za chvilku zase vysvitne sluníčko. Ale ono nevysvitne, že?
Nevadí. Už jenom pár dnů a zase bude hezky. Tak, jak má. Je to dost na nic, protože špatné počasí mi kazí kšefty. Měla jsem mít spoustu focení a je z toho akorát tak prd, protože je hnusně. Jasně, já vím, že s tím nic nenadělám, ale aj tak to naštve. No vás by to nenaštvalo? Leda že bych zporovoznila ateliér, ale to si myslím, že je zatím dost nereálné, bo na to nemám plac. A venku je to stejně zajímavější :)

Teď ale k tématu... na květen bylo v klubu téma hudba. Měla jsem představu, tak jsem to nafotila. A teď to chci ukázat i vám. Fotky jsou staré možná tak dva týdny, cca, nejsem si úplně jistá. Ale já jsem s něma moc a moc spokojená. Teda, možná ne vyloženě moc a moc, ale docela spokojená jsem. Teď už docela hrotím to letní focení se SSDS. Kadeřnice se tváří, že na to zapomněla, tak uvidím, kdyžtak budu muset fofřit a sehnat někoho druhého. No jo, nic není ideální. Ale jestli to myslím vážně, musím se s tím nějak poprat.

A teď holky. Aby to bylo ucelené, nechala jsem všechno v BW, samozřejmě že mám i barevné verze, ale teď mám prostě ráda BW, takže tak :D





Každá fotka je zároveň odkazem na původní úložiště. Come on, proč bych to měla ukládat ještě i tady, když už je to uložené tam, no ne? :D
 
 

Reklama
Reklama


Rubriky