fototvorba Mischy

Narozeninová soutěž.

21. listopadu 2012 v 17:45 | Michelle
Jo jo, dneska je mi jednadvacet, už jsem velká holka. Letošní narozky docela bojkotuju, ale protože oslavenci dostávají dárky, rozhodla jsem se, že budu charakter a taky nějaký ten dárek do placu hodím. Takže... jsem se rozhodla udělat "soutěž" o poukaz na focení.

Začne dneska, tudíž v den, kdy slavím já a skončí na Štědrý den, takže aby to výherce měl taky k nějakému neobyčejnému dni. A protože nechci své blogové kamarády a příznivce připravit o tuto informaci, kterou klidně můžou využít taky, i když bude na facebooku.

Fotka je zároveň odkazem na soutěž.


A jinak? Jinak je všechno pořád při starém. Sedím nad fotkama, které pomalu ubývají, všichni se mě pořád ptají, kdy už to bude, i když už jsem jim to říkala. Pozitivní je, že většina je z náhledů naprosto nadšená, takže to beru jako geniálně pozitivní věc. A sotva jsem soutěž zahájila, už se přihlásilo prá lidí, takže z toho mám radost taky.

Projistotu, kdyby fotka nefungovala (vždycky něco nefunguje), tak je ještě odkaz tady.

Report z první boudoir párty.

17. listopadu 2012 v 19:39 | Michelle
Zítra to bude týden, co proběhla první. A zítra taky bude druhá.

Před chvilkou jsem se vrátila z narozeninového focení. Malému trvalo, než se probral, takže začátek byl dost rozpačitý, ale pak už to bylo ok, taky jak si zvykl na novou osobu. Takže fotek je hromada, než to projdu, zešedivím :D

Takže. Vyráželo se od nás asi kolem desáté. V 11 jsme byly v hotelu a než Simča nachystala první modelku, měl zbytek trochu času. Ten se zužitkoval na kafe.
Potom to už ale začalo naplno. Můžu říct, že to nebyl žádný med. První mladá paní měla docela jasnou představu, co chce a jak chce a kde chce. Druhá už trochu míň, ale pořád mi to dobře myslelo. Když měla jít třetí, měla jsem hrozný hlad. Bohužel - neměla jsem čas se dost najíst. A to byl trochu problém... s ubívajícím pocitem sytosti šly nápady přímou úměrou dolů.

Třetí slečna byla kritická, se čtvrtou už jsem sice vůbec nevěděla, ale protože z nich měla nejlepší postavu, nemusela jsem nad tím tolik uvažovat. Tak... a teď fotky :)



Workshop nebo další párty?

4. listopadu 2012 v 22:36 | Michelle
Jak se tak dívám na talent (ano, klidně me za to ukamenujte:D), tak mě vždycky něco napadne. A tentokrát, jak tam tak jsou v létě v Lednici, úplně bych tam jela fotit. Vlasně... jedu tam fotit přístí neděli, teda, 11.listopadu. Boudoir párty. Moc se těším, holky se těší, zajištěné je skoro všechno. Když ale vidím ty záběry z léta, úplně si představuju lehoučké, romantické a vzdušné fotky ve stylu Pavly Jarošové. Díky tomu se tak moc těším na jaro a na léto. Miluju zimu sama kvůli sobě, miluju teplé měsíce kvůli focení.

284079_363562133726111_874603610_n_large

A co mě to teda napadlo? Je to jednoduché. Buď bych udělala zase takovou párty, jako teď. Což by znamenalo, že by to chtělo domluvit tak tři nebo čtyři holky. Bylo by to super v tom, že bych to dělala pro sebe a pro klientky a naproto normálně bych si nechala zaplatit za svoji práci.

A nebo bych taky mohla být aktivní, hodná, milá a společenská a udělat to jako takovou křižovatku mezi fotosrazem a workshopem. Třeba pro takový fotografický klub. Když jsem ty srazy procházela, bylo to všechno že se prostě sešli a fotili. Tohle bych chtěla vymyslet spíš tak, že by se domluvila modelka nebo dvě, vizážistka, sešlo by se pár lidí, fotilo by se, procházely by se fotky, probíraly by se názory... ten co se konkrétně portrétu věnuje víc by poradil těm, co nejsou tak zběhlí a tím, že by se probraly fotky, které se udělaly, co se na tom komu líbí, co ne, co by se s tím dalo udělat a co vylepšit.

Co myslíte? Když přijdu s takovým nápadem do fotografie, byl by někdo pro? Protože... všechno bylo v Praze, Brně... a prostě ve městech. Tak proč neudělat něco, co bude mít grády a styl a bude něčím zajímavé a bude mít něco víc pro focení než jen sejdeme se a prohlédneme si fotky jeden druhého, dáme si kafe a pojedeme domů? Nevím. Mně by se takový nápad moc líbil. Je na to brzo, to vím taky :D ale napadlo mě to teď, tak si to chci napsat, abych na to potom nezapomněla.

Pohledy ze staré Prahy.

4. listopadu 2012 v 13:12 | Michelle
Původně jsem dneska měla být celý den na svatebním veletrhu. Po důkladném zvážení jsme to ale s kamarádkou odpískaly, z mnoha důvodů. Sice jsme se obě těšily, ale škola je nám přednější a mně taky odpočinek. Příští víkend totiž začíná kolotoč předvánočního focení. Mám z toho trochu hrůzu, jak to budu všechno stíhat, ale nějak to prostě musí jít.

Protože nejsem na veletrhu a rodičové se dneska vracejí z prodlouženého víkendu, rozhodla jsem se, že konečně zkusím ty zatracené makaronky. Chystám se na ně už několik týdnů, ale pořád tak nějak nebyla příležitost. Když se mi teď ale uvolnil celý den, nevyužiju ho jenom k učení, ale taky k něčemu užitečnému. Budu dokumentovat a pak vám to sem šupnu, když budete chtít :)

A včera, když se mi nechtělo dělat protokol, jsem se vrhla na pár fotek. Jsou někdy z léta, byli jsme na víkend v Praze. Pohodový výlet, tak jako každý rok. Tentokrát jsem vzala mimčo na obhlídku.

Pár podzimních portrétů.

1. listopadu 2012 v 20:57 | Michelle
Mám hrouznou chuť napsat článek, ale nemám moc o čem, takže jsem dospěla k názoru, že fotky budou ideální řešení. Mám pár novinek, ale na článek to fakt nevydá.
Mám vizážistku. Dokonce jí stojíme tolik za to, že přijede až z Ostravy. Moc se těším.

Hotel pořád nedal vědět, tak jsem tam dneska volala a pan manažer se hrozně omlouval, že zapomněl a že zítra už to určitě zjistí. A akbych na jeho telefonát nečekala zase jak pichlé kolo, zavolám mu sama. Dneska jsem se potkala s částí slečen. Rady pro ně sepsané mám (ty, co už je mají byly nadšené), vizážistku zajištěnou taky, tak už zbývá opravdu jen ten hotel. Ještě jsme se dívala na škrabošku, je hezká a za dobrou cenu, ale jaksi polepená škaredě, tak že mám zkusit za týden, že možná přivezou nové zboží. Tak snad jo, protože ji chci, je to kouzelné :)

Jsem sama. Smutním.

Fotka, na kterou jsem jakože fakt hrdá.

27. října 2012 v 17:12 | Michelle
Poměrně dlouho jsem do této rubriky nic nepřidala (i když, jsou takové, co zejí prázdnotou i několik měsíců), protože jsem tak nějak měla pocit, že není co a nebo se mi taky nechtělo. Teď jsem se ale rozhodla, že vám přece jen ukážu fotku, na kterou jsem opravdu hrdá už od okamžiku, kdy ten nápad vlezl do mojí hlavy, ještě víc od okamžiku, kdy spatřila světo světa ve foťáku, malinké zaváhání naslato ve chvíli, kdy jsem si ji prohlédla v pc velkou, ale pochyby skončily, jakmile jsem ji upravila.

Dívám se na fotky kluků, když měli tak půl roku. Je to děsně nostalgické, když teď už mají přes dva. Připadám si hrozně staře :D Navíc jsem dneska procházela fotky z minulého pátku, s holkama ze střední. Je to děs, říkat to takhle, ale je to fakt. Bez nich by gympl nestál za nic. Ty fotky jsou úplně úžasné, takže jak bude zase chvilka času (teď totiž čas nemám, jsem zaneprázdněna nicneděláním), napíšu další článek i s tady těma fotkama. Mají atmosféru :)


No není ta fotka kouzelná? A ony jsou taky úžasné. :))

Boudoir?

20. října 2012 v 22:22 | Michelle
Nevím, kolika z vás je tento styl známý, ale stačí si na seznam dát výraz do vyhledávání a hned budete mít jasnou představu. Je to focení žen, nejčastěji jako dárek pro muže.

Během listopadu mě čeká 8 slečen, které si přejí nafotit právě v tomto stylu. Všechny jsou mladé, veselé, sebevědomé a přátelské, hodně se těším. Ale až teď si se vším všudy uvědomuju, kolik práce mě čeká. Po blogu cz potkávám fotografy, kteří si to odfotí, vyretušují, tonálně "doladí", někdy vhodně i pro klienta, někdy jen po umělecké stránce, hodí na nějaký přenašeč a to je vše. Super, taky jsem to tak dělávala.

Teď, s focením boudoir je ale všechno jinak. Je na to potřeba spousta rekvizit, schopná vizážistka, vhodné prostory, studiová světla, hromada povolení a pro klientky taky slušný finanční obnos.

Je taky fajn nějaké luxusní balení - to značí, že ani to, co mám nachystané na běžné portrétní a rodinné focení nestačí. Protože to je veselé, barevné a dostačující. Tohle musí být zajímavé, luxusně vyhlížející a sexy.

Za chvilku nastane první den pravdy, ač ještě nevíme přesně, který to bude. Já začínám být nervózní, pilně studuju rady profesionálky a snažím se s holkama komunikovat, ač moc nereagují. Chápu, že asi nemají moc času, to nemám ani já. Je ale třeba se potkat, líp se poznat, aby se nestyděly nebo tak, probrat detaily a spoustu dalších věcí.

Jak se tak těším, začínám přemýšlet nad tím, že bych boudoir zařadila do svých balíčků. Samozřejmě pokud párty dopadnou dobře. Mám?
A k tomu škola, která si myslí, že mám čas jen na ni. Možná, kdyby měl den 72 hodin...

Kama teď?

14. října 2012 v 11:51 | Michelle
Pro ty, co si lámou hlavu s nadpisem - v překladu do srozumitelštiny pro nechápající, znamená to kudy.
Pomalu ale jistě se totiž blížím k hodně nepřehledné křižovatce a měla bych se začít rozmýšlet, kterým směrem se chci dát. Mí blogoví fotografičtí kolegové řeší, zda si koupit zrcadlovku a když už, tak jestli se jednou dostanou k té střední třídě, která pro ně působí tak profesionálně. Jasně, zase je to o kus dál než základní amatérské zrcadlovky a já bych nebola proti, kdyby za mnou někdo přišel a řekl "na, vem si tohle místo toho co máš teď". Jenže v tomhle mají výhodu výběru hlavně ti, co se nechávají vést firmou Canon. Ti mají jasně rozlišených několik tříd fotoaparátů. Jasně, Nikon to má taky, ale trošku jinak, trošku komplikovaněji.
Tím, že mám zrcadlovku rozhodně nekočním. Pro mnohé je to výhra, cílová rovinka, styl, originalita, nepřemýšlejí nad dalšími faktory a třeba nad tím, že pro ně vůbec není hodná. Pro mě je levné zrcadlo začátek, startovací čára. Zatím jsem na začátku technického maratonu, ale už teď vím, kde je moje cílová rovinka. Kam až chci doběhnout.

Jenže to je jenom technika... a dál?

Moc ráda fotím pro lidi. Dělá mi obrovskou radost, když se lidem fotky líbí, když jsou nadšení, když se líbí sami sobě, když se tím chtějí chlubit a když mají na profilu fotku ode mě a je tam měsíc, dva, tři, nakonec rok.
Na druhou stranu mám i trochu jiné ambice. O malinko "umělečtěji" působící kousky, které nejsou tak kýčovitě a prvoplánově oslovující masy lidí, ale spíše náročnější na pohled, oslovující lidi atmosférou a přenášející na ně určitou náladu a pocity. U takových fotek mám nejraději rozporuplné reakce.

Ale tím se moc živit nedá.

Pak je poslední bod. Dalo by se říct, že nejdůležitější... už jako malá jsem milovala módu, ke které mě taky maminka vedla. Toužila jsem stát se módní návrhářkou, pořád jsem vymýšlela, kreslila, kombinovala, ukecávala mamku, aby mi něco z toho ušila, jednu dobu jsem dokonce měla blog, kde jsem své nápady zveřejňovala. Dokonce až tak, že se mi ozval jeden mladý muž, dámský krejčí, že by stálo za to sehnat nějaký menší ateliér a ńěkteré z rób zrealizovat. Naši mi ale oděvní školu rozmluvili a v době, kdy jsem se s J. seznámila, byla jsem už na gymplu a pomalu ale jistě se chystala na přijímačky na medicínu. Takže jsem fakt neměla čas a ani odvahu vrátit se ke svým dětským snům.
Sem tam pořád kreslím. Je poznat velký pokrok, teď jsou mé návrhy daleko dospělejší, propracovanější a elegantnější. Pořád miluju Paříž, její styl, její náladu a hlavně to, že si drží elegantní a luxusní úroveň.

Asi jsem se rozhodla. Svatebního veletrhu se zúčastním, budu si cvakat rodinné zakázky, na kterých budu pilovat především technickou stránku mých fotek a ve volném čase? Móda, móda, móda. Pokud znáte nějakou slečnu, která si frčí v módě a stylu, dejte mi vědět!
Chci se věnovat fashion fotce.

(Trošku ten jiný soudek.)

P.S.: Vvšimli jste si, jak fakt pořád řeším to, co by se mohlo zdát nedůležitým, protože škola to není?

Nejen že jsem nemocná, taky mi hrabe. Aneb to je tak, když si mozek nechce odpočinout.

7. října 2012 v 16:46 | Michelle
Měla jsem v pokoji netopýra. Fakt jo. Nikdo neví, kde se u nás vzal a létal mi těsně nad hlavou, až jsem měla pocit, že si chce sednout. Tak jsme mu otevřeli okno. Za pár minut byl venku. Chci udělat akci na focení boudoir, s tím, že doufám, že mi to zaplatí to světlo, do kterého jsem vrazila se vším všudy dost peněz na studentské poměry.
A taky si chci udělat radost a koupit si dvě knížky. Potřebovala bych přeorganizovat oba pokoje, aby se mi to všechno vešlo. Jako bonus si budu muset koupit dálkovou spoušť. Jasně, žádná velká pálka. Navíc - pokud se akce boudoir vyvede jak má, budu ji potřebovat a taky na ni mít peníze. Ha.

Tímto článkem vás samozřejmě k akci zvu, najdete ji klasicky na facebooku, jako událost se všemi informacemi.

A teď taky nějaká ta fotka, což už tady dlouho nebylo :)

Chystání zakázek.

5. října 2012 v 11:27 | Michelle
Jsem hrozná. Nejdřív jsem čekala, až mi dojdou obaly na CDčka. Pak jsem zase neměla čas a teď jsem se nemohla domluvit s tiskárnou. Už to ale přestávám řešit, nechala jsem to i s drobnou chybičkou a dál to nehodlám řešit. Nechci vyhazovat hromady drahého lepícího papíru jen tak na zdařbůh, protože prostě to nechce fungovat jak má. A tak teď tisknu a vypaluju a tisknu a vypaluju. Mezi tím si vždycky zobnu snídaně.

Teď se mi povedlo dvě etikety nalepit trošku křivo, tak to snad nebude dělat žádný problém. Každopádně, všechno se mi to moc líbí a jsem děsně ráda, že jsem se k focení dostala, protože je úžasné sledovat všechny ty lidi, vnímat jejich příběhy a sledovat jejich náklonost jeden k druhému.

Na příští rok jsem si naplánovala s jednou rodinou hned dvoje focení. Na jaře nebo na začátku léta budou mít posvatební. Brali se teď v zimě a jakože asi dobré, ale ten fotograf asi opravdu lidi moc fotit neumí, tak jsem jim to navrhla. Mladá paní byla nadšená :) no a pak na podzim, protože mě ten její manžel zavezl k jednomu krásnému jezírku, kde to bylo prostě teď s tím padajícím listím naprosto dokonalé, jsem se rozhodla je tam bliknout i s malým.


A takhle to vypadá, když předávám hotové fotky jenom na cd. Jak to vypadá i s vytisklýma zase příště, protože mi ještě nepřišly :)

Mírně vintage laděná fotka mladinké baletky.

25. září 2012 v 21:04 | Michelle
Fotilo se v sobotu. Fotila jsem toho poslední dobou víc, ale nějak nemám čas skoro na nic. A už vůbec ne to zveřejňovat. Pozítří máme imatrikulaci, takže zítra paříme a nespím doma. Navíc máme zitra školu od 12 do 1, trochu zbytečné. To ale nevadí. Už jen to, jak dlouho mi trvá sesmolit tento článek vypovídá samo o sobě, prostě jsem zhnilá.

Navíc o víkendu musím předat fotky třem lidem, makat na dalších, navíc mám další focení, musím napsat jedné holce, kdy na ni budu mít čas, uklidit si pokoj, udělat a naučit se dvě prezentace, se kterýma jsem ještě ani nezačala, pak bych měla mít focení, potkat kámošku, kterou jsem už tak měsíc neviděla, s dalšíma holkama jít na kafe.

Taky musím poslat fotky do fotolabu, vyzvednout si deštníky se softboxem, samozřejmě to zaplatit (uff, další prachy v čudu). A ještě si maminka představuje, že budeme bruslit. Dokázal by mě někdo naklonovat? :D


Jo a taky. Kdyby jste holky měla některá zájem, tak začala jedna soužež o naušničky Swarovski :)

A teď už ta baletka :D


A další její fotku až zase příště :)

We like the party!

5. září 2012 v 12:12 | Michelle
V sobotu to byl týden od večera, kdy jsem fotila facebook párty ve vedlejším městě na diskotéce. Je to taková malinkatá diskotéka a moc lidí se tam ani nevejde a zrovna hromady tam taky nechodí. Tak nad těma fotkama teď sedím a zmenšuju a podepisuju, pár vyblutých normalizuju. Už z toho mám nervy v kýblu, protože si připadám jako na páse v nějaké stupidně firmě. První bod, druhý bod, podepsat, zesvětlit, sloučit, uložit - 10, ano.
Nejhorší na tom je to, že mám hromadu jiné práce, pro mě podstatnější a zábavnější. Na druhou stranu, aspoň se některé ty fotky vyvedly. Tak vám je sem hodím, ať vidíte, jak to vypadá na takové maloměstské diskotéce spíš pro mladší nadšence.

Slečna M.

31. srpna 2012 v 14:40 | Michelle
S tady tou slečnou, její nejlepší kamarádkou a dcerou nejlepší kamarádky jsme byly fotit ještě než jsem odjela na vodu. Jsem týden doma z vody, tak zase tvrdě makám na fotkách. No, tvrdě... moc silné slovo asi. Nevadí. Snažím se, to je hlavní, no ne?
Tak jsem se rozhodla, že vám ukážu dvě fotky z toho focení. I s novým logem. Zatím pořád sháním a hledám takové, které mi bude dostatečně vyhovovat. Snad už se ustálím a zůstanu u jednoho, vážně mě to přestává bavit. Ale tohle se mi hodně líbí a řekla bych, že u portrétů, dětí, rodin a takových ptákovin nechám tohle a menší dám třeba ke svatbám. I když možná nechám všude tohle. Asi by mi pomohlo, kdyby ste mi poradili. Mám pocit, jakoby tohle logo fotku svým způsobem doplňovalo či to... nevím. Poraďte. Je to hlavně kvůli kopírování fotek a tak, prostě aspoň malá ochrana autorských práv.

Aďa a Ann, už starší focení, ale snad ty fotky stojí za zveřejnění :)

24. srpna 2012 v 19:28 | Michelle
Už jsem doma, ale jsem moc unavená na to, abych psala nějaké články do projektu. Snad to stihnu už zitra, možná až v neděli, uvidíme. Zitra mám totiž fotit večerní akci a v neděli křtiny. Fakt nevím, jak to stihnu. Ale nevadí.

Teď sem chci dát nějaké fotky z předposledních dvou focení, z toho posledního ještě nemám hotovo, to zase až příště.

Další Ann.

16. srpna 2012 v 0:42 | Michelle
Dávala jsem sem už dvě fotky z toho večera. Teď přibude další, portrét. Přála si ho slečna modelka, tak se stalo. A líbí se mi, jak si to vymyslela.
Dneska jsem měla další focení, původně to měla být jedna známá, nakonec si ale vzala ještě kamarádku s dcerou. Nejdřív jsem byla trošku rozčarovaná, protože jsem uvažovala nad portréty té jedné dotyčné a opravdu jsem nebyla ani psychicky připravená na víc lidí, obzvlášť dítě. Navíc ta malá se dívala jako vrah. Pak se to ale nějak zklidnilo, malá se začala usmívat a s dospělačkama jsme se docela pěkně nasmály.
No a teď jdu spát do stanu. Abych vyzkoušela spacák. V sobotu totiž razíme, muhahá.
Tak ať máte co komentovat, protože jsem si všimla, že radši komentujete fotky. A taky ať se máte na co dívat. Pak už je totiž jediná možnost zrcadlo :)

Hlásím návrat, zase na pár dní, s ukázkou z focení z minulého týdne.

13. srpna 2012 v 10:26 | Michelle
Tak. Ve čtvrtek v 5 ráno jsme vyjeli. Jelo se nejdřív do Jihlavy na přijímačky, následně do Prahy na rodinnou návštěvu. Celý víkend byl pochopitelně geniální.
Neměla jsem přístup k internetu kromě mobilu a deníček jsem si taky zapomněla. Tak jsem vzala kus papíru a každý večer něco připsala s tím, že to sem pak přepíšu. Což taky udělám, ale nejspíš ne dneska, protože mám poměrně dost fotek na úpravu a odpoledne jdu do fitka. Dneska si s sebou noťas brát nebudu, nějak se mi nechce. Pokecám s klukama, snad dojde Áďa, zacvičíme si a určitě si budeme mít o čem povídat, protože jsme se dlouho neviděly.

Minulý týden jsem byla fotit s mojí milovanou a s její drahou polovičkou. Její pan P. taky fotí, ona je fotogenická a tak jsme vyrazili. Byl to fajn podvečer i večer, zašli jsme pak ještě na jídlo. A vyšly z toho vážně fajn fotky.

A zase A.. Je prostě neodolatelná :)

2. srpna 2012 v 14:37 | Michelle
Byly jsme v úterý fotit. Nad fotkama jsem trávila včerejšek i kus dneška a stejně ještě nemám zdaleka hotové všechny. Ale to nevadí, protože vás nehodlám zahltit najednou všema těma fotkama, necháme to hezky po kouskách.
A začneme tou, za kterou jsem od některých lidí sklidila kritiku, ale naštěstí taky hromadu rad. Stejně ji mám ráda. Miluju to světlo, miluju ten kontrast mezi teplýma a studenýma barvama, miluju, jak se mi povedlo zachytit proud vody a všechny ty rady, co jsem dostala, si nechám na příští focení. Taky že si je dobře pamatuju. A kdyby ne, mám to všechno napsané.

Pokud se chcete podívat na víc mých fotek, pak jsou na mojí stránce na facebooku.

Počátek kočičího projektu.

31. července 2012 v 23:26 | Michelle
O víkendu už jsem začínala být zoufalá z toho, že není žádné focení. No a tak jsem si v pondělí jela z města domů, na kole, a vidím dvě kočky před barákem. Tak jsem vyletěla nahoru, vzala foťák, zkontrolovala, jestli tam ještě jsou a miminko si nastavila. A tak jsem vyletěla... a ona se ta kočka chtěla mazlit. To se ovšem dělám blbě, když se snažíte něco vyfotit.
Pak se ale přece jen zadařilo. Číča se se mnou spřátelila a tak už neměla takovou potřebu se mazlit a jenom posedávala poblíž. Pozitivní bylo, že neutekla někam na hráz, kde normálně bydlí.

No a tak se s focením roztrhnul pytel. Dneska jsme byly s kamarádkou fotit ve vodě a teda řeknu vám, stálo to za to. Některé fotky vypadají naprosto geniálně. Jenom se teď modlím, aby byly tak geniální i stažené a ve velkém na pc a nejen na náhledu ve foťáku.

A teď tu číču :)

Fotografie a vše kolem ní je dřina, i když se to nezdá.

24. července 2012 v 13:03 | Michelle
Dnes vás čeká na tuto rubriku trochu neobvyklý článek. Zatím se tady objevovaly jen články s mými fotografiemi, dnes jsem ale v práce a žádné fotky tu nemám. Focení se ale přece týkat bude.
Včera jsem se dozvěděla, že budu fotit svatební šaty. Kamarádka původně měla představu, že se do této akce zapojím jako modelka, což mi vcelku vyhovovalo, protože jsem jednak měla strach, že jako fotograf budu muset něco platit a navíc jsem takové šaty na sobě nikdy neměla a chtěla bych si to vyzkoušet, jsem přece holka.

Jo. Nestihla jsem v práci článek dopsat, protože přišla kamarádka a řešily jsme už jenom fotky a na článek nezbyl čas.

Procházím známé a oblíbené fotografy, kteří mají dostatek práce. Jasně, obyčejní smrtelníci je znát nebudou, ale ve svém oboru jsou to fakt hvězdy. Postupně zjišťuju, že ne všech tvorba se mi líbí, ač jsou uznávaní. Prostě to, že každý vidím svět jinýma očima je fakt.
Po pravdě je to můj záložní plán a vlastně i sen. Pokud neklapne vysoká, ať už z jakéhokoliv důvodu, chci se k někomu z nich vecpat a něco se naučit. Aneb... stát se profesionálem? Možná.

Focení je spousta práce, sežere hromady času. Lidem, kteří to mají jako koníčka je to asi vcelku fuk. A to je dobře, jen ať je takových lidí co nejvíc. Uživit se tím dokáže jen pár vybraných jedinců. Jednak jsou to ti, co mají talent. Pak jsou to ti, kteří mají známosti a prachy na techniku. Ale konečně, ti všichni tomu především musí věnovat léta práce a učení. Protože nic není zadarmo.

To ten plynovod.

15. července 2012 v 18:48 | Michelle
Tak jsem se rozhodla sem něco nasypat. Po nějaké době to nebude zase uložené tady, ale odkaz na mou ofiko stránku. Opět připomínám, moje fotky jsou i na fb, a to tady. Příběh tohoto focení jsem vám popisovala v článku Dobrodružný den splněných snů., pokud jste ho nečetli, doporučuju. Stálo to za to. I když je fakt, že prožít to bylo zábavnější, než o tom jen číst.
Pak už jen doufám, že mě slečna L. nezabije, pokud tady na ty fotky narazí. Ale snad ne, protože jsou hezké a jí to tam moc sluší. Nebo teda mně se líbí, jí snad taky.

Stará pravda, dávno promlčená.

7. července 2012 v 18:10 | Michelle
Francie je jedna z nejkouzelnějších zemí, stejně jako jsou francouzky jedny z nejobdivovanějších žen. Vše souvisí se vším, ať si říká každý co chce. Španělé jsou pařmeni a všichni se chtějí bavit jako oni. Angličané jsou elegantní a my k nim vhlížíme s respektem. Ale francouzi? Jejich ženy jsou osudové. A to do jedné.
Kdesi jsem viděla deset bodů, díky kterým jsou francouzky těmi ženami, jemž se přezdíva famme fatale.
Vlastně je to ale naprosto jednoduché.
Francie je květinami provoněná země, možná proto je kolébkou parfémů.
Francouzky jsou klidné a sebevědomé. Sebevědomí mají na svědomí možná i parfémy, které to umí pěkně ovlivnit. A klid? Copak my bychom nebyly klidné, kdyby nás na každém kroku provázela vůně levandule? Necítily bychom se dobře? Nevím, jak vás, ale mě tato květina nutí se usmívat pokaždé, co ji byť jen zahlédnu.
Nač se nervovat. Proč bychom měli brát život vážně? Stačí brát vážně sám sebe. Mít svou hrdost a umět se omluvit, když uděláme chybu.
Netrápit se minulostí, žít současností a těšit se na budoucnost.

Dobrodružný den splněných snů.

1. července 2012 v 20:27 | Michelle
Včerejšek byl opravdu jeden z těch dnů, na které se vzpomíná ještě dlouho. Začalo to nevinným dárkem k narozeninám pro moji kamarádku, focením. Tak jsme se domluvily na včerejší večer, protože bylo hezky a my doufaly, že už nebude takové horko.
Slečna L. měla vymyšlené nějaké prý úplně super místo. Já byla přesvědčená, že ač to nebude asfalt, povede tam nějaká cestička. A taky tam vedla. Jenže ne dál jak do půl cesty. Pak se cestička začala ztrácet, tráva byla výš a výš, tak byla snažší a proti klíšťatům bezpečnější cesta kukuřicí. Ovšem ani ta nebyla tou nejšťastnější. Byla delší jak přestupný rok, skoro až nekonečná. Než jsme vylezly, byly jsme komplet poškrábané a poštípané.
A co čert nechtěl. Řekla mi, že tam bude takový mostek. Jako to místo, kam jdeme. Ovšem už mi neřekla, že to není mostek u plynovodu, ale že jako ten plynovod bere jako mostek.
Mám panickou hrůzu z klíšťat a taky strach z výšek. Takže focení na zarostlé části plynovodu nebylo dlouhé, ovšem přelézt mi ho zabralo opravdu hodně času. Vážně jsem ji v ty okamžiky nenáviděla.
Jako bonus, abychom se na druhé straně plynovodu dostaly na cestu, musely jsme projít pole salátu nebo co to bylo.
A to všechno v tom nesnesitelném vedru.

No a teď něco, co z toho vzešlo...


No a ty přání? L. má konečně fotky z plynovodu. A já? Já si vyfotila berušku (nahoře) a levanduli. Konečně jsem našla levanduli dostatečně fotogenickou.

Experimentovat se taky musí.

25. června 2012 v 18:49 | Michelle
Tak. Než jsem odjela směr Praha, trošku jsem si hrála s ps. Vytáhla jsem starší fotky, co ještě nebyly upravené, nebo by se daly upravit ještě jinak a šla jsem do toho. A ejhle, ono to šlo. Zkoušela jsem teď hlavně tyto dvě, když nepočítám nějaké úplně nové a dopadlo to takhle.
Snad se vám budou líbit, zodpovědně můžu říct, že jsem se snažila :)


Jedna vílí. A teď tu starší.


A přece se mi líbí. Tahle úprava úplně nejvíc moc.

Zase jedno další focení s modelkou A.

5. června 2012 v 17:10 | Michelle
Trvalo mi dlouho, dokopat se k tomuto článku, vím a děsně se za to stydím. Mám teď prostě dilema a trable s klukama. Proč to nemůže být snadné? Teda. Proč já si nejsem schopná vskugerovat, že to je snadnější, než si pořád myslím? Malinko jsem si to v neděli pokazila, nevadí. Budu doufat, že se to dá dohnat. Kéž by... ale... on je taaaak milý, prostě zlatý. Prostě úplně aaaah.
A teď k fotkám. Je to už trochu dýl, co jsme to fotily, tak dva týdny určitě. Ale nějak prostě nebyl prostor. Teď už mám za sebou focení narozenin i fotbalu, takže jsem měla myšlenky i u práce, tak... nějak prostě nebyl čas. A teď celé červen to nebude o moc lepší, jelikož a protožee... mám přijímačky a Prahu a tak.






Nevydržím to, musím sem dát houpačkové.

19. května 2012 v 16:48 | Michelle
Včera jsme před večírkem zvládly rychlofocení, s jednou z lofek. A ty fotky jsou tak krásně pozitivní a plné energie, že si nemůžu odpustit je sem nedát.
Takže snad se vám budou líbit. Je to s tím novým objektivem, je super :)


 
 

Reklama


Rubriky