hudba

Swingová neděle.

28. září 2014 v 23:34 | Michelle
Spolubydlící si koupila hromadu lístků na electro swing. Nechtěně. Nebýt to o víkendu, neváhám ani minutu. Nebo být to o víkendu, který můžu zůstat v Brně.

Rozhodla jsem se bojovat s prokrastinací. Aspoň trochu. Ne že by to šlo snado a rychle, ale zdá se, že když jeden chce, docela to jde. Včera večer jsem pilně hrála, mrkla jsem jenom na jeden díl seriálu. Dneska jsem si mákla na fotkách a dokonce udělala úkol na zítra předem (!!!). Uklidila jsem si skříň a stůl, seskládala sešity, našla učebnice (damn it, další dva litry za jednu blbou knížku??) a teď pokračuju ve fotkách pro Zuzku. Dělala jsem všechno doma na pc, teď na notebooku s tím trochu bojuju, protože má trochu jiné rozlišení. Tak se modlím, aby to bylo ostré.

Před dvěma týdny mi někdo pouštěl a povídal o jednom interpretovi. Znám ho už delší dobu, ale teď ho mám s někým spojeného, což není fajn. Znáte to, že si vždycky nějakou hudbu spojíte s nějakým zážitkem nebo s osobou a pak, vždycky když tu hudbu slyšíte, si na ten okamžik nebo osobu vzpomenete aniž byste chtěli? Je to hrozně otravné. Dneska dopoledne mi ale nějak záhadně padl na mysl electro swing.

Nevím, kolik tady mám swingových fanoušků, u nás na bytě tu hudbu ale může víc lidí, než jsem čekala. Překvápko :) A tak jsem s rozhodla trochu zabrouzdat a vybrat pár kousků, které bych vám chtěla představit - případně připomenout. Neříkám, že je to výkvět, ani že to je to nejlepší z electro swingu, je to to, co mi dnes padlo do ucha.

Drums of London
Girls girls girls
Briti. Moc o nich nevím, jen že jsou dva. A že je to docela zábavná písnička, i když klip je dost děsný.


Caravan Palace
Suzy
Caravan Palace znám už dlouho a myslím si, že už tady někdy byli. Asi jen v menu, ale byli. Nelíbí se mi od nich všechno, ale Suzy znám chvilku a je fajn a Rock it for me znám děsně dlouho a pamatuju si jeden asi měsíc, kdy jsem to poslouchala pořád dokola.

Rock it for me

Lionel Hampton
It don't mean a thing
Trochu zavádějící. To, co jsem vám sem dala je remix. Lionel sám byl americký jazzman. Dneska máme ale electro swing, takže je to upravená verze. Nepovedlo se mi ale zjistit autora remixu.


Tape Five
Geraldines Routine
Němci. Trošku vyššlí level.

Sledujete někdo tuhle scénu? Jestli jo, sem s dalšími tipy. ;)

Klasiku asi moc lidí neposlouchá, škoda.

28. října 2012 v 23:38 | Michelle
Nejspíš jsem jiná, zvláštní, pro někoho možná divná. Nevím, nezajímá mě to. Názor lidí, kteří klasickou hudbu neuznávají mě v tomto okamžiku nezajímá. Možná je můj názor arogantní, možná je troufalý, možná nemístný. Ale lidé, kteří dokáží ocenit klasickou hudbu jsou podle mě inteligentní, vnímaví, citliví, vzdělaní, mnohdy čestní a hlavně mají jistou úroveň. Nechci tím shazovat ostatní, nedokázala bych být v okruhu obdivujícím vážnou hudbu neustále, občas si potřebuju popovídat s někým "normálním", zkrátka jen nemám ráda, když lidé, kteří vážné hudbě nerozumí, kydají hnůj na to, co nemám ráda.

Moje babička milovala Čajkovského. Poslouchala ho často, takže jsem ho slýchala. Mamka mi hrávala na klavír Beethovena a já tancovala přes celou halu, proto jsem se toužila stát baletkou. Doteď balet miluju, radši ten klasický. A já poslouchala co? Andreu Bocelliho.

Myslím si, že na světě je opravdu jen pár zpěváků, kteří když zpívají s celým symfonickým orchestrem, tak ne že oni doprovází orchestr, nýbrž orchestr doprovází je. A Andrea je jedním z nich, co to dokážou.

Jasně, zaa tu dobu už nazpíval i pár "braků". To ale nemění nic na tom, že je velký zpěvák.

A teď to, co je podle mě skoro nejvíc. Víc jsou leda tak symfonie a větší sonáty.

Den jedenáctý, dám si svých deset a půjdu spát.

14. srpna 2012 v 22:35 | Michelle
Ať máte u čeho usínat, dám sem teda náhodný výběr, jak stálov zadání, z těch písniček, co mi pořád hrají v uších nebo z notebooku. Chvilkama to připomíná až dost děsivou směsku nejrůznějších stylů, z každého ovšem jen něco. Jsem vybíravá, ale taky poměrně dost tolerantní.
Třeba tady najdete něco z toho, co se vám taky líbí. Nemám postahované všechno co poslouchám, ale mám tam to, co poslouchám hodně často.

1. Franz Ferdinand - Send him away

2. Foster the people - I would do anything for you

3. Green Day - Longwiev

4. The Fratellis - Babydoll

5. Rihanna - That la la la

6. Bee Gees - Staying alive

7. Foster the people - Pumped up kicks

8. Hans Zimmer - Zoosters breakout

9. Amy McDonald - This is the life

10. The Fratellis - For the Girl

Tak tohle já poslouchám. Tohle poslouchám pořád, ne jen když mám náladu. Protože třeba na Fratellis mám náladu vždycky a když ne, tak mi ji dokážou tak zlepšit, že ji stejně mám. Prostě je miluju.

Na školu nemám čas, pane šéf.

10. ledna 2012 v 17:50 | Michelle
To se tak občas stane. Tak jsem si dneska seděla u klavíru, cvičila a cvičila, až mě ještě teď bolí malíček na pravé ruce (což je nezvyklé, už kdysi jsem si ho na Měsíční sonátě vymlátila tak, že mě nebolel ani z Prokofjeva) a přála jsem si, aby mi odpadla dnešní hodina. Chvilkama jsem měla tendence přemýšlet nad výmluvou, která by se dala použít. Když už malíček bolel tak, že jsem se rozhodla chvilku si odpočinout a napít se božího mangového čaje, zazvonila sms. Tak si říkám... Marťa? ! . Ale nevěřila jsem tomu. Netušíte, jak moc jsem doufala, aby to byla sms od ní, od mojí milé mladé učitelky, že to dneska nejde.
Hej a ono fakt!
Tak si dávám pauzu. Dneska ještě cvičit budu, ale až večer. Vím, mám víc štěstí jak rozumu. Ale když ono prostě nebylo kdy...
A to je důvod, proč mě napadlo vám to sem vůbec dávat. Je to skladba, která mě trápí už docela dlouho (i když s přestávkama, opravdu vážně to beru teď tak týden), ale nevzdávám to, protože za to stojí. Já krásná a těžká, je jeho nejoblíbenější. Čí? Autorova. Rachmaninov. Preludium cis moll.
Chápu, že tady asi není moc příznivců vážné hudby, ale zkuste to. Zas tak dlouhá není, abyste si nemohli pustit aspoň polovinu.


(pro případ, že by to nešlo spustit, tak je originál tady)

Edit: je 21:00 a já jsem se rozhodla, že bych chtěla zítra vyhecovat nějaké focení. Jakože jenom já, stativ, foťák a možná nějaká voda nebo tak něco.

Hudba a my, aneb dělení hudby.

4. května 2011 v 11:12 | Michelle
Ne, nezpívám. Nějak nemám pocit, že bych to zvlášť uměla. Dělám něco jiného - hraju na klavír a maturuju z hudební výchovy. Je to docela zábava. Něco vám k tomu napíšu, ať víte, o co vůbec jde.
Začneme alespoň s dělením.
Hudbu můžeme dělit podle mnoha hledisek. To pro mě nejzásadnější je dělení na hudbu articifiální a nonarticifiální. Articifiální je hudba vážná, klasická, bývá hodně náročná na poslech. Nonarticifiální hudba užitná, lehká, zábavná. Údajně je to v moderní muzice těžko rozlišitelné, já se ale u dnešní hudby přikláním spíše k tomu, že se kloní spíš k nonarticifielnosti. Co myslíte vy? Když si poslechnete klasiku a pak nějakou Lady Gagu... nevím, no.
Další dělení určitě znáte. Rozlišujeme hodbu totiž i na světskou a duchovní. Dnes už převažuje hudba světská, ovšem jak jsem se sama přesvědčila, stále se skládá i huba duchovní. Na můj vkus jsou ty texty trochu přehnené, přijde mi to skoro jako fanatizování lidí, ale to se mi to mluví, když se tomu nevěnuju a do kostela nechodím... svou víru prostě beru jinak, než oni. Asi to tak nehrotím.
Pak ji můžeme rozdělit na instrumentální, vokální a instrumentálně-vokální. To snad vysvětlovat nemusím, předpokládám, že všichni pochopí, že instrumentální jsou jen nástroje, vokální jen zpěv a instrumentálně obojí dohromady...
Dále je hudba komorní a orchestrální. Komorní je určena pro menší seskupení, do 20 členů. Orchestrální může mít členů i sto. Ovšem to už se asi nepovede jen tak, tolik členů mívají třeba národní orchestry.
Další, které je podle mě dost podstatné, je dělení na hudbu absolutní a programní. V hudbě absolutní jde pouze o hudbu. Jediné, co možná popisuje jsou pocity skladatele v okamžiku, když skladbu psal. To je aspekt, který jsme schopni zachytit. Hudbu programní skládal například Bedřich Smetana. Cyklus symfonických básní Má vlast je programní hudba. Autor nám přímo napsal, co si máme představit. A z tohoto taky vyplívá rozdíl mezi symfonií a symfonickou básní. Jsou stejné, s tím rozdílem, že symfonická báseň je hudba programní a symfonie je hudba absolutní.
Jako předposlední jsem si nechala dělení na lyrickou (písně), dramatickou (opery), epickou (třeba oratoria) a symfonická.
A na konec jsem nechala to, co pro mě moc význam nemá. Nevím, tohle je dělení, které mi je tak nějak... fuk. Je to homofonní a polyfonní. homofonní je pouze hlavní melodie doprovázená akordy - většina moderních písniček. Dnešní "moderní skladatelé" se většinou na nic jiného nezmůžou. (Můj názor, většinu dnešní hudby neuznávám jako hodnotnou hudbu.) Polyfonní je, že mají všechny melodie stejný význam. S tím se dají složit nádherné věci... jako třea i ty zmiňované symfonie.

Julian Perretta

3. dubna 2011 v 11:08 | Michelle
Mám nový hodební objev. Je mladý, hezký, nadějný a má sympatický hlas. A minimálně tahle písnička mi perfektně dnes ráno zlepšila náladu a jde jí to až do teď. Další kousky zatím prozkoumané a naposlouchané nemám. Ale pokochejte se zatím aspoň tímhle. Na mě to působí jednoduše pozitivně. Klip je zajímavý. Není špatný.
Prostě pozitivní věc.
Mimochodem krásné dobré ráno vám přeji ;o)
Jsem celý víkend sama doma. To se jen tak nepoštěstí. Bý to loni, sama bych tu nebyla. Ale taky bych si tolik neodpočinula. Yahoo!
Tak se pokochejte, poslechněte a třeba si pak dokážete trochu líp představit atmosféru mého opuštěného nedělního rána.

Christina Aguilera - Something's Got a Hold On Me (Burlesque)

16. listopadu 2010 v 16:30 | Michelle

Tak co tomu říkáte? Já z toho mám trošku rozporuplné pocity. Jsem zvědavá na ten film a i když jsem dlouho netušila, že něco takového vůbec má být, tak se opravdu těším, až budu mít tu šanci ho vidět. I kdybych na něj měla jít do kina, tak ho chci vidět. Je tam těch písniček víc, ale tak nemůžu vás zahltit, že jo. Vím, že tohle není barokní hudba, takže se dá vstřebat víc skladeb najednou, ale já chci znát vaše názory na tohle a pak se teprve posuneme k něčemu dalšímu.
Tak poslouchejte, komentujte, kritizujte! =o)

7. symfonie v podání Karajana... dokonalost sama.

29. března 2010 v 22:59 | Michelle

Poslechněte si to. Ale vážně. Věřte mi, prostě to stojí za to, nekecám. Tu druhou větu máme hrát čtyřruč na klavír. Je to nádhera... a já budu fungovat jako pokusný králík:) Ale v tomhle oboru mi to vážně nevadí;)

Mando diao

5. října 2009 v 14:41 | Michelle
Většina lidí tuhle kapelu objevila až teď, díky písničce Dance with somebody. Je dobrá. Je jedna z nejlepších, které jsem od nich slyšela. Já už je znám delší dobu. Dokonce je možné, že mi tu už někde i hráli. Znám je už minimálně rok, díky Roxy rádiu. To jsme se s kámoškou tehdá hádaly, jak se to čte. Ani jedna jsme si nebyly jistá. Tak nakonec stejně nevím, kdo měl pravdu, protože jsem si do teď nevšimla, jak to čtou v televizi.
Ale abyste věděli, dám vám sem i tu novou, ale i ty starší. Tu moji jednu nejoblíbenější, ju?;) To byla první písnička, kterou jsem od nich slyšela (ta nejoblíbenější). Je fakt skvělá:) No, vždyť uvidíte;)

Mr.President - Coco Jambo

28. května 2009 v 20:29 | (¯`·._.·[lady misch]·._.·´¯)
Tak tuhle písničku jsem neslyšela pěkně dlouho:D No teda to si jako musíte poslechnout... Prostě nostalgie:D

*Top ten videos* 16-22. února

16. února 2009 v 16:32 | (¯`·._.·[lady misch]·._.·´¯)
Je to prostě nejlepší desítka tohoto týdne. Prý. Ne moje:)

Gia Farrell - I Been Hopin

13. února 2009 v 20:29 | (¯`·._.·[malá]·._.·´¯)
Stane se:) ↓↓↓

Alicia Keys?

29. ledna 2009 v 18:50 | (¯`·._.·[malá]·._.·´¯)
Tuhle zpěvačku jsem dřív moc ráda neměla. Teď jsem se ale snad doslova zamilovala do jedné písničky, kterou si musíte poslechnout:) kuk↓
Myspace Graphics, MySpace Glitter Graphics, MySpace Glitters, MySpace Goodies, Myspace Codes at www.MyGlitterSpace.com

TOHLE je užasné

5. ledna 2009 v 17:23 | (¯`·._.·[michelle]·._.·´¯)
Objevila jsem to v podstatě náhodou a youtube. Hele, úpřímně. I když nemáte rádi vážnou hudbu nebo Beethovena a nejste zrovna fandové klavíru...
Podívejte se na celý článek a pusťte si tyhle videa. Jsou tři, ano, nemají dohromady tři minuty, ale je to nádherné. Je to opravdu něco úžasného, pusťe si to nahlas, pokud máte víc repráků, využijte je. Je to prostě... Měsíční sonáta.
 
 

Reklama