moje vylívání srdíčka

The Da Vinci Code

22. srpna 2007 v 22:37 | michelle
Ahojky:)
Zase se po nějaké té době hlásím o slovo... Máte rádi jednodenní výlety? Já jsem je teda nikdy nějak extra nemusela... Ale dneska jsem se teda uvolila a na jeden jela... Původně se totiž tento článek měl jmenovat "My dvě a autobus důchodců". Moje babička jezdí na zájezy, každý rok jich pár mají, každý na jeden den. Tentokrát jim zbylo dost místa, tak se babi ptala, jestli nechci jet... Jenže já a samí důchodci? Řekla jsem aspoň kámošce, mělo se jet na termální koupaliště. Bez toho by se ten den dal ještě nějak zvládnout, ale s koupáním se to celé zkomplikovalo... Byla by to ukrutná nuda... Tak jsem přemluvila Maggie. Tu chvilku, asi dvacet minut po příjezdu do města, si budu pamatovat ještě hodně dlouho... Nějprve jsme šli na kafe, protože jsme měli ještě čas před hodinkou na praníku. Už po cestě na kafe jsem si všimla nějakého docela malinkatého obchůdku, na kterém byl mimo jiné nápis "knihy". Když jsme šli z toho kafe, tak jsem se jenom zeptala, jestli se tam můžu podívat... Vešla jsem. Vevnitř to bylo rapidně větší než z venku, vedle poměrně velkého knihkupectví byl ještě obchod s oblečením. Babička, teta i Maggie si myslely, že se chci jít podívat na to oblečení a chtěly mě jít upozornit, že jdu špatně, tam kam chci jít je do vedlejších dveří. Já si ale hned prvním pohledem všimla stěny, kde bylo "books" a hned pod tím "bücher". Než mi kdokoli stihl cokoli říct, stála jsem u těch polic. Hned při prvním pohledu na záplavu těch knih v angličtině jsem zavadila o jméno "Dan Brown". Nějak mi došlo, že napsal Šifru Mistra Leonada, tu knihu jsem přece dočetla minulý týden, jak bych si mohla nepamatovat autora? Byla to ale jiná kniha. Nebyla to Šifra, ale Deception Point. Napadlo mě, že to asi nebude jediná Brownova kniha a že poblíž by mohlo býtještě něco. Stejně jsem se ale nejdřív chtěla podívat co to vůbec je... Nestihla jsem to... Už jsem totiž hleděla na titulek "The Da Vinci Code"... Nemohla jsem z ní spustit oči... Byla krásná... Už od té chvíle, co jsem tu knížku začala číst česky jsem ji chtěla v originále... Teď jsem ji držela v ruce. Původně jsem ji chtěla k narozeninám nebo k Vánocům, podle toho, kdy by ji naši sehnali. Tak jsem to řekla babičce, s tím, že teď už vím, že mají šanci ji sehnat. Ale babička už byla na cestě k pultu... Jak jinak než s The Da Vinci Code... Dnes jsem se ještě ani jednou nezamračila, nenaštvala. Prostě od rána mám skevělou náladu a mám docela dobrý pocit, že mi ta nálada vydrží ještě i zítra:)

Konečně doma:)

19. srpna 2007 v 14:47 | michelle
Tak jsem konečně doma. Byla jsem celý týden v Krkonoších. Bylo tam docela fajn, co nejdřív dám do galerie foto, teď se mi ale nějak nechce A nechce se mi ani nějak moc psát, takže tohle bude asi tak všechno... Ale příště vám to vynahradím. Tak pa
 
 

Reklama