moje vylívání srdíčka

Když je všechno zase zpátky při starém, ale vlastně je to plně jinak a možná ještě víc super.

16. března 2013 v 21:33 | Michelle
Procházím fotky ze závodů, poslouchám u toho Tïesta na MTv a je mi fajn. Spala jsem asi 4 hodiny a to jsem se každou chvilku budila. Uklidila jsem barák po včerejší dámské jízdě, přestěhovala obyvák do původní verze a dokonce i odpočívala. Naši jsou na výletě a já se jim nemůžu dovolat, což mě trošku znervózňuje, protože nejsem zvyklá, že by se neozvali. Navíc bych ráda věděla, kdy se hodlají vrátit, jestli jim mám natočit večerní film a tak. Snad se ozvou.

Tumblr_mjrgzvqrkh1rfqdo2o1_500_large

Jinak včerejší párty byla super. Viděly jsme Sněhurku a lovce, kde jsme se nemohly nesmát hlavní hrdince, pak Perks of being a wallflower, což bylo plně super a fakt je, že jsme se v tom s holkama z gymplu tak nějak poznaly, protože to prostě úplně bylo jako u nás. Pak moje lofky odjely a zůstaly jsme tři. A to bylo taky super, mrkly jsme na The Vow, které jsme komplet prokecaly a pak jsme pustily The Oranges, které jsem napůl prospala... a nejen já... a pak jsme zjistily, že už bude pět ráno a že by nebylo od věci jít spát.

Před večírkem jsem si uklidila pokoj, napekla cupcaly a usmažila minikoblížky, uklidila kuchyň, přestěhovala obývák, aby se líp dívalo na filmy, nakoupila a tak. Dneska jsem jen douklízela spoušť... a zítra jedu na službu. Jupí :)

Tak nějak jsem zase po dlouhé době častěj na Filipově, což je super. Minulou neděli jsem tam byla, když jsem přijela domů, tak jsem šla na 3 strážníky od Slováckého divadla. Ve čtvrtek jdeme do divadla ve Zlíně, se spolužákama. A další neděli mám zase službu. Je toho moc a je to super. A dokonce už se má pomalinku oteplovat, což je ještě víc super, protože už se taky bude dát fotit. Potřebovala bych víc sluníčka, bez něj nemám chuť vzít tu věc vůbec do ruky, ne tak s ní ještě něco dělat, jako třeba fotit.

Tak... si hezky užívejte života s úsměvem na tváři :)

Michelle

Challenge accepted.

13. března 2013 v 15:09 | Michelle
Tweet. Tweet.
Challenge no.1 Ukamenujte mě, založila jsem si twitter :D Ale klidně si mě můžete přidat, jsem tam pod jménem, kterým si podepisuju fotky. Budu ráda :)

Challenge no.2 Tři neděle na svahu, z toho dvě služba. Jednu už mám za sebou - focení závodů. Taky jsem si trochu zalyžovala, což se mi přes službu nepovede, leda že bych se naučila čarovat. Ale to nehrozí, to bych se mohla naučit leda tak ve photoshopu.

Challenge no.3 Testy dělat doma na 100%. Protože možnost "možná to nevyjde" hodlám eliminovat. Nepřipadá v úvahu. Ani trochu.

Challenge no.4 Dávám si za cíl letos zvládnout převést všechny nápady hezky na reálné fotky, kam patří. Třeba z toho bude letos i něco víc, přemýšlela jsem nad tištěným portfoliem. Snad to klapne.

Challenge no.5 Vlasy. Před pár dny jsme se o tom bavily se slečnou Makovou, že jí ty pačesy rostly čtyři roky. Tak mě napadlo, že by nemuselo být nezajímavé udělat hec a změřit si, kolik ty moje pačesy porostou za čtyři roky od mého ostříhání na krátko. Už je to něco málo přes rok, co jsem měla vlasy dlouhé dva centimetry, takže kus už mám za sebou aniž bych si to plánovala. A aby to bylo ještě zajímavější, zkusím to fotit. Nevím, třeba každý týden jednu fotku, každý den by bylo moc. Jen nevím, jestli mi to vydrží až do konce těch čtyř let :D Ale mohla by to být zábava.

B61gqzu_large

Dneska máme volno. Jenom nějaké přednášky, seminář nám odpadl. Ne že bych se zlobila :D Stejně mám před sebou stovky (opravdu, několik set) fotek, které musím protřídit. Naštěstí je nebudu upravovat, to bych asi zešílela.

Teda. Všichni píšou, jak u nich sněží a my máme venku plus 6. Tak nevím teda. Mrznou bude beztak až o víkendu. A to naštěstí jenom na chvilku. Pak by se mělo oteplovat a snad konečně bude počasí na nějaké to focení. Dočista mi to začíná chybět. A hlavně s každým novým nápadem nějaký starý zmizí... tak bych nerada přišla o ty první. Pár už jsem jich totiž zapomněla. No nevadí :D budou další :)

Tak doufám, že se máte dobře, taky že se už brzo dočkáme sluníčka a trochu většího tepla... a tak :)

Začarované neděle. Štvou mě.

24. února 2013 v 23:38 | Michelle
Můj budík je nastavený na 4:45, teď se hodiny nevezpečně blíží k 23:30 a já prostě nemůžu spát. Od jedenácti ležím v posteli a snažím se zabrat, ale i když je všechno zhasnuté, v pokoji je světlo jakoby se teprve začínalo stmívat. Zajímavé je, že dopoledne mi nedělá problém spát.

548706_579231612105359_2123168649_n_large

Hlavou se mi honí asi tak milion myšlenek, co mám udělat, kolik na to mám času, co mě čeká zítra v laborkách, na které jsem se absolutně nepřipravila (jako obvykle) a kde nemám ani páru, jak se ty hovadiny do protokolu počítají. Nemít tak skvělé spolužáky, byla bych úplně ztracená.

Myšlenky na zítřejší školu mě přivádějí k tomu, že vlastně za dva měsíce a kousek dělám přijímačky do Brna. Začala jsem se učit a dneska jsem u toho dokonce po dlouhé době vydržela dýl jakk 10 minut bez přestávky. Dobře, nepočítala jsem to, ale můžu s čistým svědomím říct, že jsem se fakt soustředila. A na to, že mám rozpracovaný svůj první test TSP je to dobré. Zatím to nezkouším na čas, ale spíš co pochopím. A na první pokus mám skóre docela slušné. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat.

Potřebovala bych si sehnat nějakou brigádu, ale absolutně teď na to nemám čas. Kdybych kašlala na přijímačky a zůstávala na baťovce, měla bych na to čas. Jenže... já jsem prostě snob a UTB mi prostě nestačí. No co. Jakože... na maturitu jsem si dala vyšší variantu jen proto, že ta nižší byla pod úroveň maturanta na GUH a teď mám trčet na té fejkové škole? Sorry, na to mě nedostanete. Bych se hanbou propadala. Což vlastně taky dělám... smutné, co.

Asi se přestanu vykecávat o zbytečnostech a půjdu zkusit zabrat. Je to fakt děs, když víte, že potřebujete spát moc a taky že vstáváte jakože fakt hodně brzo a prostě nemůžete usnout. Jak se to stalo? :D

Dobrou noc :) M*

Snídaně v posteli neni špatný relax :)

20. února 2013 v 12:03 | Michelle
Konečně jsem "zpátky". Doufám. Byla jsem týden na horách, které byly úplně úžasné a teď jsem řešila přihlášky na vysokou, která mi bude vyhovovat líp, než chemie. Věřte mi, nebylo to jednoduché. Vždycky jsem měla jasno, když ale medicína padla, najednou jsem nevěděla, co se sebou. Ale mám tam antropologii, historii, žurnalistiku a taky jedno menší překvápko, se kterým se asi budu chlubit jen v případě, že to klapne.

Od pondělí se nacpávám Nutellou a procházím předměty na všech možných i nemožných oborech, které by mě mohly aspoň trochu bavit. Díky procházení předmětů jsem úplně otočila a zjistila, že na většině oborů se mi víc líbí předměty z Brna, než z Olomouce. Asi je to smutné, protože brno fakt nemám ráda... ale co už. Škola je důležitější a já už neudělám stejnou chybu jako letos.

58877_500307056681724_2108082354_n_large

Někdy zítra sem hodím pár fotek z hor, byla tam fakt zábava, tomu byste snad ani nevěřili :D Chovali jsme se jako puberťáci a bylo to super. A taky jsme si dobře zalyžovali.

Taky bych asi měla dneska sesmolit článek na numero, nějak moc nevím o čem. Jsem teď trochu mimo, protože nemám moc času na focení a mám moc práce, kterou musím co nejdřív dodělat. Takže mi to moc nemyslí a fakt netuším, o čem bych tam tak měla psát. Nápad? :D Přijde mi, že všechno, co vím, a co používám, už jsem tam napsala. Nevím, o úpravách nejde psát do nekonečna, zvlášť, když já vlastně používám poměrně minimum. A je to furt na jedno brdo... Asi to ještě dneska pohrotím, příště předvedu akce a vymyslím novou rubriku. Četl by to někdo a zapojoval se, kdybych tam zavedla fotoporadnu? Jako... že vy mi pošlete nějakou fotku a já vám řeknu, jak by se dala vylepšit a tak? Byl by o to zájem? Protože jestli jo, zavedu to, ale zas abych měla o čem psát :D

No nic. Za chvíli musím do školy... hlavní je, že už víte, že jsem zase zpátky a že bych měla zase dělat něco užitečného. Zítra nebo pozítří sem dám tématičtější článek. Zatím mi prosím odpovězte, co s tou poradnou. Co myslíte? Mohlo by to fungovat?

Další období prokrastinace?

31. ledna 2013 v 17:49 | Michelle
Píšu tenhle blog už pět a půl roku. Měla jsem období, kdy jsem psala pořád a taky období, kdy jsem se ozvala sotva párkrát do měsíce. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, proč to tak bylo a pořád předpokládám, že to je prostě naprosto běžná věc, což si myslím pořád. Pokaždé to ale bylo tak, že když jsem měla nakrásně o čem psát, po nějaké době se to jakoby vyplo a já nebyla schopná napsat ani čárku. A můžu vám říct, že přemáhat se a vymýšlet aspoň něco, není vůbec snadné.

Chtěla jsem napsat recenzi na okouzlující lush. Když jsem byla plná elánu, nemohla jsem to napsat, protože jsem to neměla vyzkoušené. Teď, když už bych to napsat nemohla, nějak se zase nemůžu přemoct a vůec nemám páru, jak to napsat.

Našla jsem si nového "koníčka" - pinterest. Je to super, ale dneska mě dokonce ani ten nebaví. Napsala mi jedna paní, kvůli miminku. Měla se mi ozvat hned po porodu, posílala jsem jí svoje číslo. Ozvala se mi dnes. Čtrnáct dnů od porodu.
Tumblr_mf4veu3xdf1s0ve9yo1_500_large

Nevím no. Ideální focení je do deseti dnů. Takže už dnes bylo pozdě. Navíc mi příští týden začíná škola, takže mám čas jenom o víkendech a v pátek, takže příští týden by teoreticky šel, jenže problém je ten, že v sobotu jedeme na hory a já se potřebuju chystat. Takže damn it, nebo tak něco. Asi se to bude muset zvládnout až jako měsíční miminko, smůla. Fakt mě fascinují lidi, kteří něco chtějí, ale pak když jim něco napíšete, co mají udělat (víte proč to píšete a určitě ne jen tak ze srandy) a oni to prostě ignorují. Nechápu.

Pak taky rodinka, která je děsně fajn a tak, to jako jo, akorát si fotky vybrali asi po dvou měsících. A když jsem fotila holku, co jsem pak onemocněla, tak ta mě uháněla kvůli fotkám celý den, a teď už je to skoro tři týdny a ještě si nevybrala. Tak sakra, kde to sme?

Opravdu mám sto chutí přestat dělat tady ty věci a věnovat se zajímavým věcem. Portréty jen čas od času, jakože balíčky, pokud nebudu mít prostředky na realizaci projektu nebo tak. A jinak prostě ne. Dokud si lidi nebudou vážit toho, co dělám, mohla bych je hezky ohrát... a nehodlám kvůli tomu mít špatné svědomí.

Hurá prokrastinaci! Takže. Teď ještě chvilku nebudu nic dělat. Protože po horách budu muset začít makat. Takže... tradá, nevím, kdy se tu objevím. Zkusím cupcaky a až se zase proberu, napíšu všechny ty články, které mám v hlavě. Ale taky je pravděpodobné, že ze školy budu mít takové psýško, že si vám přijdu postěžovat hned v pondělí.

Tak zatím ;)

Za ten pocit se stojí překonat.

25. ledna 2013 v 20:39 | Michelle
Byla jsem dva týdny nemocná. První týden to bylo v pohodě, jenom jsem se hlídala, tento týden byl děsný. Tak či tak, už se zase vracím do normálu. Pořád mám rýmu, ale tahle už není smrtelná a pokud nemůžu mluvit, něco teplého to zachrání.

Konečně jsem ale zase mohla po dvou týdnech cvičit.

Není nic lepšího, než si stáhnout vlasy do drdolu, dát si nějaké teplé kalhoty, legíny nebo tak, pohodlné triko a nazout si špičky.

Vlastně... něco lepšího je. Ten pocit, když si je zouváte. Cítíte každý sval, vaše vazy jsou perfektně protažené a nožky bolí. Ale ta bolest vůbec není nepříjemná. Vlastně je moc fajn. A endorfiny zůstanou ve vašem těle ještě nějakou chvíli. Ideální je si takhle zacvičit hned ráno. Kdyby se jen chtělo... že :)

Tumblr_mezo01chke1ro8zyto1_1280_large

Už jsem se definitivně rozhodla, že je čas udělat další krok. Že už se nebudu zdržovat tuctovýma fotkama, těma kýčovitýma něčím, co fotí každý třetí co vlastní foťák (rozuměj skoro každý se zrcadlovkou). Vím, že tenhle přístup mi nedovolí našetřit si na lepší vybavení tak rychle, i když... možná taky jo. Je mi jednadvacet a plácám se ve svém životě jako ryba na suchu, nevím co dělat, nevím jak to dělat, pořádně ani nevím, co chci nebo co můžu chtít.

Potřebovala bych, aby mi někdo řekl: tohle umíš, tomu se věnuj a zbytek neřeš. Má cenu zkoušet žurnalistiku? Má smysl hrotit focení? Nebo radši antropologii? Nebo mám jít na pajdu? Muzikologii? Jsem v koncích. A nejhorší na tom je, že teď bych se měla učit na pondělní zkoušku z matiky. Kterou jsem si dvakrát odložila. Pche.

Doufám, že vy už máte po zkouškách. A že máte taky nějakého takového koníčka, díky kterému se cítíte skvěle. Tak hurá vštříc letímu semestru a druhému pololetí! A chvilce odpočinku :)

Od února šetřím. Na nového mazla.

19. ledna 2013 v 17:49 | Michelle
Dnešní focení jsem musela zrušit. Po tom plese jsem začala ztrácet hlas a včerejší focení mě naprosto položilo. Nemůžu mluvit, bolí mě v krku když jím, teplotu si měřit nebudu. A to mám v úterý a ve středu zkoušky. Snad neumřu a snad se aspoň něco naučím. Nemůžu tam jít úplně dutá... ale ve skutečnosti bych úplně nejradši spala. Nevadí.

Vlastně... zase mě začíná bavit i ta práce v ps. Asi už jsem byla prostě jen přejezená toho boudoir. Nějak... to prostě není můj styl. Nesedí mi to. Jakože je to super, čas od času, pár holek. Ale 8 naráz? Ne ne, too much to my romantic mind. To včerejší bylo o 100% lepší, výsledek mě baví víc a těším se, až se tím budu něco dělat.

Tumblr_lye270ox5e1r6v5bvo1_500_large

Teď budu hezky pracovat, abych mohla zaplatit resty, které mám a abych mohla začít šetřit. Původně jsem chtěla šetřit na výlet do Paříže nebo do Benátek, ale dostala jsem nabídku, která se neodmítá. Takže moje šetření nebude na cestování. Nebude ani na oblečení. Budu šetřit na nové tělo. A když už si budu kupovat nového mazla, možná bych to mohla vzít zrovna i se sklem. Uvidím. Jak se bude šetřit.

Minulý týden jsem pekla borůvkové makaronky (vím, že většina čechů tomu říká makronky, ale to mě nezajímá, protože ve francouzštině i v angličtině tam to a navíc prostě je.). Dopadly líp jak minule, ale pořád to nebylo ono. Teď jsem ale našla díky blogu Paříž pro pokročilé trochu jiný recept i videonávod, takže jak budu mít po zkouškách a přestanu umírat, zkusím to znova. Poraďte mi příchuť, už jsem dělala jahodové, čokoládové a teď ty borůvkové, takže s dalšími moc nevím. Ale chtěla bych si zkusit umíchat nějakou děsně super barvu, jinou než jsou ty nudné základní.

Mám děsně moc plánů a moc nevím, kdy to budu všechno stíhat. Protože většinou, když se k tomu odhodlám, mi ve snaze něco zabrání. Jako třeba bacil nebo nějaký rodinný výlet. Tak snad si to otravné tento týden vyberu a pak bude klid.

Tak se mějte hezky a jezte spoustu ovoce! :)

Bude to náročný týden. Snad ale plodný.

14. ledna 2013 v 20:46 | Michelle
Mám plné zuby řešení politiky. Proč se to propírá na facebooku? Informace tam jsou neskutečně zkreslené, hlavně aby to vypadalo ve prospěch toho, koho chtějí ti, co zveřejňují. Moji známí jsou zastánci Zemana, mají svůj názor a nejsou moc ochotní akceptovat názor s nimi se neshodující. Mají potřebu mi vysvětlovat, proč je ten jejich názor správný aniž by poslouchali to, proč by mohl být správný názor můj.

Nemám ve zvyku vnucovat lidem svůj názor. Obvykle se o něm ani nezmiňuju. Když to ale někdo začne řešit a rozčilovat se nad tím, co zastávám a opěvovat něvo, s čím nesouhlasím, nevydržím mlčet, řeknu svůj názor a vyvrátit si ho nechám jen s dostatečně silnými argumenty. Proto se tématům jako politika ráda vyhýbám. Protože vím, že lidi kolem mě jsou časo příznivci levé strany. A já ne. A oni to nechápou a mají potřebu to řešit. Většinou se na věc dívají děsně subjektivně a odmítají jiný úhel pohledu. Neradi se něčeho vzdávají a nejsou ochotní akceptovat to, že aby byli ve fungujícím státě, musí pro to taky udělat. Nejradši by se starali sami o sebe a čekají, že všichni jim budou podstrojovat. Ne lidi, tak to do nekonečna nejde, proto se nejsme schopní vyhrabat z té díry, nedochází vám to?

Ale já jsem tady politiku řešit nechtěla. Respektuju, že se mnou mnozí nesouhlasí, ač jsem vlastně nic neřekla a taky jsem připravená na to, že to někteří možná budou brát osobně. Neberte to osobně. Na nic ani nikoho konkrétního jsem nenarážela.

Tumblr_m1e2bkue8c1r71fb2o1_500_large

Příští týden mám zkoušku z instrumentace (nevinně pojmenovaná fyzika) a matiky (napsali to upřímně, je to matika I, pak jsou ještě další dvě. Humus.), což se mi sice nelíbí, ale hryzalo by mě svědomí, kdybych na ně nešla, stejně tak kdybych se na to aspoň nepodívala a každé téma si neprošla aspoň jednou.

Dodívala jsem se na Gossip girl. Nespěchala jsem... jen to zkouškové je nějak otravné. Škoda, že už to skončilo. Byl to dobrý seriál. Na jednu stranu takový ten u kterého nemusíte moc myslet, na druhou stranu mě některé myšlenky tam donutily přemýšlet a měla jsem víc o čem psát. Teď jsem zase zahrabaná ve zkouškách a v přemýšlení nad focením a na smysluplné myšlenky nezbývá čas. No jo, musím se snažit v tom, co bych chtěla, aby se stalo mým životem.
Každopádně teď budu mít prostor k dodívání se na další dvě řady Upířích deníků. Je to hovadina, ale nedivte se, jsem vysokoškolák. A upíři jsou rozhodně zajímavější než matika, no ne? ;)

Tento týden mám tři focení. Uf. Příští týden domlouvám další, větší a navíc by mě mělo čekat další mimi. Jenom se mi maminka zatím neozvala o tom, že by byl prcek doma. Snad nezapomněla, to by bylo nemilé. Mám trochu obavu z toho, jak to všechno zvládnu, na druhou stranu se moc těším na výsledek. Pak vám ten výsledek ukážu :)

Přestanu tlachat a půjdu se zbavit bolehlavu. Je to otravné, ale hrnek kakaa by to měl napravit. Tak se zatím mějte a zbytečně se moc neučte :)

Když se sny začnou blížit víc realitě.

6. ledna 2013 v 19:40 | Michelle
Je to už nějaká doba, co jsem snila o žurnalistice. Ještě víc vody odteklo od doby, kdy jsem snila o studiu v Americe. Spousta věcí se změnila, spousta věcí se stala a já na sv= sny zanevřela. Fakt je, že studium v USA by pro mě byla ztráta času, i kdybych se snažila se tam dostat. Po tom všem, co vím o jejich systému... děkuji, nechci.

Pak je tady ale fakt no.2. Protože od těchto snů a plánů utekla opravdu hodně velká spousta vody, měla jsem hromady času uvědomit si (díky za jazykovku, díky za focení i za "ztracený" rok na chemii!), která cesta pro mě bude ta správná a jestli některý z těch snů, co jsem měla jako pubertální nikdo, by mohl být to, co mě bude doprovázet celým životem. V uvozovkách.
Po víc jak roce jsem si znovu otevřela New Yorker. Nemyslím ten obchod s vcelku levnýma hadrama, myslím ten časopis. Teda, internetový. Ve skutečnosti si nejsem jistá, jetli je to v tištěné formě časopis, nebo noviny.

Abych se ale dostala k podstatě toho, co jsem chtěla říct. Protože to, že jsem se zase rozhodla zkusit žurnalistiku už víte. Nevěřím ale tomu, že se tady najde někdo, kdo by si pamatoval všechny moje výkyvy. Když jsem byla na základce a chystala se na střední, byla jsem rozhodnutá projít gymplem a dostat se na soukromou americkou vysokou. Po pár měsících v UH mi kdosi nalil čistého vína a já se dozvěděla, že to tam není tak ideální. Myslím dokonce, že to byl seriál Gilmorova děvčata, kde bylo ukázané, co Rory probírala v posledním ročníku střední. A protože to bylo něco, co my jsme dělali zrovna v prváku, došlo mi, že by to byla ztráta času. Takže se plán mého studia zúžil na ČR.

Další fakt je ten, že jsem právě díky tomu a mojí kamarádce, která tam strávila celých 10 měsíců života, zanevřela na USA úplně na ultimum. A začala věřit jenom Evropě. Jenže... čas jde dál a lidi se mění. Teď, díky New Yorkru a nějakým seriálům jsem si uvědomila, že i když třeba studium tam by nestálo za zlámanou grešli, tak práce tam už nemusí být až tak zlá. A kolem a kolem, takový evropský studentík s laťkou nasazenou sakramentsky výš, než ti jejich... to snad nemusí mít tak těžké. No ne? :)

Tím nechci říct, že chci tam a ne jinam. Chci tím říct to, že když se šance naskytne a bude dobrá příležitost, bránit se nebudu. A už vůbec ne kvůli nějakým trapným předsudkům.

Tak.
24441_3785666374885_780383272_n_large

Usínat s růžemi ve vlasech...

2. ledna 2013 v 23:01 | Michelle
Hair perfume. Love this little miracle. I'm afraid of tomorrow's test since i don't know anything. I didn't study as I should. Nevermind. Wonder the smell of roses helped. Don't think so.

I'm gonna go shopping after the test, I guess it's perfect theraphy. And probably I'm gonna need it. Pitty, isn't it? I'm so tired and I so can't fall asleep. Wish tomorrow's gone...

Pardon. Poslední dobou mám takové výpadky a potřebu mluvit a psát v angličtině. Chybí mi. Nějak mám pocit, že mé pocity vyjádří líp.

Bolí mě hlava.
Nemám ráda chemii.
Jsem lemra líná, co je zhnilá se učit, i když ví, že by to stačilo. Nevadí. Tak nebudu mít jeden zápočet, svět se nezboří. Mám dalších 25 rezervu. Ha ha...

Pardon. Dobrou noc :)

P.S.: ten parfém, britové to pojmenovali jako conditioning parfume, je to vedené v kondicionérech. Je tam esence z květů růží i růžového dřeva, z kůry pomerančovníku a tak... hezky voní. Snad se mi brzo podaří najít trochu času říct vám víc.

New year, new me. 2013, promise you're gonna be great.

1. ledna 2013 v 21:12 | Michelle
Je toho spousta. Spousta toho, co přinesl rok 2012, taky spousta toho, co si odnesl. Vzal si tu špetku něčeho, díky čemu jsem byla přátelská a ráda a pořád mezi lidma. Teď se ze mě stává naprostý asociál. Jen doufám, že to bude dočasné, tak jako většina dalších věcí.

Ráda bych vás upozornila hned na začátku, že pořádně netuším, co z tohoto článku vzejde, ale počítejte s tím, že to bude hodně egoistické, jednostranné rozjímání nad mou osobou. Je to dlouho, co se potácím po cestě a sice vím, kam ta cesta vede, ale nevím, kdo to po ní vlastně jde.

Pokalbové rozjímání...

28. prosince 2012 v 1:02 | Michelle
Jsem nezajímavá blogerka z malého města trpící syndromem extrémní rodičovské lásky a nedostatkem trpělivosti k budování pořádných přátelství a strachem ze zamilování. Nebo tak nějak.
Včera jsme byli na Štěpánské, taková klasika tady, nevím, jak to funguje v čechách, ale tady jsou to dost šílené akce, obvykle, což byla i tentokrát. Někteří to zvládali líp, někteří hůř. Za sebe můžu říct, že jsem se dostala do fajn nálady, která ale díkybohu neměla následky. Asi dobré geny nebo co.

Dostala jsem depresi ze svých krátkých vlasů. Vím, že je to blbost. Ale nějak se takhle necítím dost confident. S dlouhýma to bylo super, s moc krátkýma v pohodě, ale tady tohle je havárka. Možná to nechápete a já nevím, jak to přiblížit, protože je to vlastně děsně povrchní záležitost, ale to mi momentálně nevadí, protože si to spojuju s tím, že když se někomu líbím, tak se bojím do něj zamilovat a když už tu odvahu seberu, je kolikrát pozdě. Jenže když ji seberu zrovna a nevěřím mu, většinou to nedopadne zrovna nejlíp a já jsem buď za mrchu, nebo hůř, za děvku. A o to zrovna dvakrát nestojím, chápete, ne?

Tumblr_megjwfcfh41rihg4zo1_500_large

Vždycky mám moc myšlenek, o čem bych chtěla psát. Jenže potom otevřu editor a všechno je... pryč. Mám nachystanou fotku baletky, která tady už na nějakých fotkách byla, ale tuhle fotku jsem upravila až včera. Taky už bych vám mohla napsat jak to vypadá s těma supr čerstvýma šamponama (jo jo, skoro se až rozplývám) a tak podobně. Ještě jsem ani neudělala fotku mých úžasných špiček, ze kterých mě bolí palečky, což je něco, na co jsem skoro až zapomněla při nadšení z toho, že si zase špičky koupím. A na to, že jsem původně vůbec nevěděla, o čem psát, jsem se rozepsala až až.

Taky bych moc ráda odpověděla na komentáře k minulému článku, což plánuju už děsně dlouho, ale ještě jsem se k tomu nedostala, takže to musím udělat zítra, stejně jako můj geniální zkrášlovací den, který mi chybí už od maturity. A začínám si zoufat ze zkouškového. Smutné.

Nejsem si úplně jistá, co mám dělat. Teoreticky bych to nemusela hrotit, když vím, že stejně chci jít na jinou školu, na druhou stranu ale vím, že když se na to vykašlu, budu mít výčitky svědomí a budu se stydět pak do té školy vůbec chodit a nebudu se moc ukázat před našima (i když ti by mi to nejspíš vůbec neměli za zlé) a už vůbec se nebudu moct podívat do zrcadla. Chci zpátky starou Míšu!

Dobrou.

Nevyšel plán B ani C, je čas konečně zkusit plán A.

16. prosince 2012 v 13:09 | Michelle
Když jsem končila základku,
když jsem nastupovala na gympl,
když jsem zakládala tento blog.

Přijde mi to tak neskutečně dávno, že už to snad ani nemůže být pravda. Trápila jsem se s přijímačkama na jednu medicínu, druhou, třetí, čtvrtou... Loni dokonce i pátou. Ta nejtěžší mi u tekla o pitomé tři body. Ironie, zákon schválnosti, nebo osud? Těžko říct. Brala jsem to jako tu třetí možnost, abych nebyla zbytečně naštvaná.

Když nevyšla medicína, jediná další rozumná volba skrz zaměření a přípravu na přijímačky byla chemie. Ha ha. Nemohli jste mi někdo včas říct, že je to fakt blbý nápad?

Na druhou stranu je fakt, že nebýt jazykovky, neměla bych FCe. Neměla bych nové super kamarády a nevěděla bych, že TSP vůbec nejsou tak těžké, jak mnozí říkali a že bych je mohla klidně zvládnout taky.

Bez letoška bych si neuvědomila, jak moc je důležité studovat školu, která vás baví. Nevěděla bych, že kulturní antropologie je super a už vůbec by mě nenapadla žurnalistika.

Tumblr_mexfq15ykt1rmaq5so1_500_large

Když jsem šla na gympl, chtěla jsem studovat žurnalistiku. Byl to můj sen. Chtěla jsem to studovat v Americe. Díky gymplu a kamarádce, která tam byla rok na střední už vím, že školství v USA není na dost vysoké úrovni na to, aby mě to tam dost bavilo. Taky vím, že studovat v češtině je podstatně lepší, protože tady můžu slovíčkařit a anglicky by mi trvalo se to naučit mnoho let, což by pro žurnalistiku bylo moc dlouho.

Kamarádka, K., mi na to řekla, že jsem zase ta Míša, kterou znala na gymplu a že se mi tam bude líbit. Mluvila o žurnalistice, která je na mém žebříčku až 2. Nejspíš.

Ponaučení dneška: Když máte plán, držte se ho. Klidně s malýma obměnama. Ale držte. Většinou je to ten nejlepší ze všech, které jste schopní vymyslet.

A po vysoké mě doufám čeká Paříž. Dneska mi majtel jednoho dost velkého svatebního salonu napsal, že by se mnou rád něco nafotil. Takže... :)

Jsem kouzelnice.

12. prosince 2012 v 18:07 | Michelle
Za dnešek mám zvládnout zápočet do ožp (hotovo.), 20 fotek (hotovo:9.) a naučit se na zítřejší test z chemie. Trošku nezvládám. Za víkend tři výkresy, naučit se na zápočet z eka, mrknout na lab. techniku a do středy se nějak připravit na předtermín z ožp.
Jestli tohle zvládnu, ode dneška tento týden, tak jsem fakt kouzelnice.
V pondělí odpoledne mi přišla alba na fotky, jak budu mít chvilku, vyfotím je a dám sem, ať se můžete taky pokochat, protože jsou prostě úžasná stejně jako jejich autorka.
Obchod s tanečními potřebami se konečně ozval a ty moje botky zrovna nemají na skladě, ale psali, že do pěti dnů to odešlou. Takže na Vánoce bych je snad mohla mít doma. Těším se jako málě dítě, děsně mi to chybí :)
Mimochodem, mám těch fotek až nad hlavu, takže fakt nemám chuď vybírat, kterou bych vám ukázala, proto dnes článek opět "jenom" v deníčkové rubrice. Sory. Dám sem nějakou až toho budu mít míň. Takže... za týden?
Tumblr_meerzb4hra1qkq6q9o1_500_large
P.S.: Dala bych si horkou čokoládu. Vy taky? :)

Tolik hodin práce v prachu. Super.

10. prosince 2012 v 9:55 | Michelle
Ve škole máme technické kreslení. Fajn předmět, jenom pro nás naprosto zbytečný. Ale když jim to dělá radost, proč ne. Z každého semináře jsme měli udělat výkres, které jsem si taky dělala, ale protože dojíždím daleko, logicky se mi to nechtělo tahat po jednom, tak jsem je skladovala a že je odvezu tento týden. A víte co? Nenašla jsem je. Našla jsem jeden nedodělaný, tak jsem ho dodělala a evidentně bude jediný (kromě toho prvního), který odevzdám. Super, co? Jediné, co mě drží při smyslech je to, že 50% ze známky je závěrečná písemka, navíc jsme dvě psali a teď píšeme ještě třetí. Nebýt toho, jsem pěkně v háji.

A jako bonus, když jsem si šla udělat snídani, hezky jsem zbobrovala ze schodů. Pěkně to bolí, kdyby vás to zajímalo, ale zlomené nemám nic, jenom blbě naražené a stejně mi to nebude bránit ve škole, protože to odnesla pravá. Tak zas nic. Kdyby to bylo aspoň užitečné :D

A aby ten "článek" nebyl prázdný, našla jsem kouzelný obrázek na mojí fav stránce, odkaz jako vždy v obrázku :)

Tumblr_mesbm1wfqt1rmkv9do1_500_large

U nás ještě před chvilkou chumelilo. Aspoň jednoa pozitivní věc na dnešku.

A jako malinký bonusek jsem našla obrázek makaronek.
Barva krásná, ale tak děsně popraskané jsem je neměla ani já.
Praskly mi tak možná dvě z celé dávky.
Muhahahá!
Zoom_biscotti_extrafondenti_large

P.S.: čokoládové chci zkusit na Vánoce. Nějak v pátek udělám generálku a když to klapne, tak v neděli udělám zásobu na štědrovečerní povalování u stromečku s dárečky a pohádek.

Potřebuju někam hodně daleko.

7. prosince 2012 v 18:18 | Michelle
Mám plné zuby všech těch falešných sobců kolem.
Mám plné zuby práce, kterou nestíhám.
Mám plné zuby školy, která si hraje na důležitou a vůbec mě nebaví.
Mám plné zuby pokrytectví a kluků, co si myslí, že by mě mohli mít, protože se s něma normálně bavím.
Mám plné zuby toho, jak se některým všechno odpouští, ale když něco udělám já, odepíšou mě na dobu neurčitou a pomlouvají jak můžou.

Nechci ztrácet čas někde, kde mi to nic nedává, ani s někým, kdo se mě snaží stáhnout dolů a přese mě se dostat výš, aniž by si uvědomil, co mi tím může způsobit.

Mám teď zvláštní náladu. Těším se, až budu mít chvilku i pro sebe.

Rok 2013 bude jiný. Budu dělat víc vlastních projektů. Budu se věnovat škole a sama sobě. Budu si užívat život, plnit přání a budu prostě a jednoduše sama sebou. Nehodlám se už tak stresovat, ničit si nervy.

Keep-calm-because-winter-is-coming-34_large

Dneska jsem si konečně objednala ty špičky. Jo, špičky, ne piškoty. Rozhodla jsem se prostě pro špičky. Těším se. Jenom čekám, až mi potvrdí, že je mají a že mi je pošlou, abych to mohla zaplatit. Co myslíte, jsou v sobotu v práci?

Potřebuju vypadnout. Změnit prostředí, lidi kolem. Nějak mě všichni začínají štvát a dneska mi fakt nic nejde. Kromě focení. Ale úpravy? Ne dnes, prosím.

Paříž?

Chtělo by to víc prostoru.

4. prosince 2012 v 20:27 | Michelle
Měla jsem dostat do pokoje televizi. Ale i přes moje několikaleté připomínání, upozorňování a prosení tam mám pořád starou neschopnou stěnu, která tu televizi neudrží. Takže zase utírám nos a z toho co bych já chtěla nebo potřebovala ZASE nic není. Hlavně že máme milion věcí, které jsou daleko potřebnější.
Ha, ještě se to řeší. Stejně mě víc štve ta skříň.
Tak, půda pro geniální filmové maratony se orá, skříň už je taky nahnutá, i když ta bude muset ještě počkat. Ale to mi vlastně vůbec nevadí, aspoň ne teď, protože už to vypadá, že to s tím berou konečně vážně a že to docela hoří. Praská mi ve švech a nějak není co vyhodit.
Taky jsem zjistila, že jsem švorcovější, než jsem předpokládala. Hromady práce jsou sice fajn, ale peníze letí pryč jako pára nad hrncem. Proč je dospělost tak nákladná?
Chtěla jsem si dneska objednat ty špičky. Což o to, peníze by vcelku byly, ale... nějak teď nemám myšlenky. A čas.
Mám tááááákouvou další spoustu nápadů, že jestli to budu chtít všechno stihnout, zblázním se. A taky už se mi začínají pomaloučku plnit termíny na leden. Chtěla jsem ty mimina, možná nebudou moct být tak stěžejní, jak jsem měla v plánu.
Jako bonus jsem nestihla předzápis na další semestr. A protože za každý předmět je stovka, nezapíšu si všechny. Vybrala jsem 4. Stačí, bohatě. Snad budou nějak slušně dané do rozvrhu, že budu mít aspoň den volna navíc. Jestli ne, naštvu se.
Taky zodpovědně dělám na fotkách. Mám jich plnou hlavu, takže doufám chápete, že teď opravdu nemám chuť je přidávat taky sem.
Už aby byly Vánoce.
Gi_large

21:52 Psáno s nadsázkou. Celý článek. Potřebuju skříň, ne televizi. Ta se řeší z praktických důvodů, které tady nehodlám vysvětlovat. Ne, nejsem takový fracek a moji rodiče nejsou milionáři. Děkuji za pochopení těch, které mám ráda i těch, které neznám. Komu ani toto vysvětlení nestačí, smola.

Urbanistické makaronky a módní víkend.

30. listopadu 2012 v 18:24 | Michelle
Mám za sebou romantickou chvilku s malajským kokosem od Yves, který mi tak úžasně zvedl náladu, že bych ve sprše mohla trávit celý život. Teď chvilkama píšu, mezí tím večeřím, upravuju fotky, foukám si vlasy a líčím se. Vytížený život studentův...

Ani nemám odvahu vzpomínat, kdy jsem makaronky pekla. Tak jak tak, ke článku jsem se dostala teď. Nevěděla jsem co a jak a všechno jsem dělala dost narychlo. Asi proto, že jsem si recept přečetla pořádně až těsně před pečením. Zkusím to ale znovu a znovu a až to budu zvládat, možná sem dám i článek jak na ně.

Před pečením:

Při pečení:


Výroba krému:


Pečete rádi?

Nemůžu se hnout. Ha.

23. listopadu 2012 v 18:53 | Michelle
Po dlouhatánské době (rozumějte zhruba 5 let) jsem se rozhoupala a šla s kamarádkou na thaibo. Bylo to super, uplně jsem se vyblbla po dlouhé době a fakt jsem se krásně odreagovala. Ale jak sem tam nebyla dlouho, tak jsem moc nezvládala to posilování. Abych sama sobě nepřipadala lama, tak jsem se statečně držela až do konce, ale pak jsem byla ráda, že jsem přišla domů. Dneska trpím při každém pohybu a bolí mě i takové svaly, jaké mě dřív ještě nebolely. Nevadí. Příště znova.
A zitra se nepohnu vůbec!

562744_307205062685950_1133801394_n_large

Brzo si budu objednávat botičky. Moc se těším. Chci si je dát jakože k Vánocům, ale možná to nevydržím a začnu už dřív. Bude to fajn. Budu se hýbat a třeba zase po dlouhé době budu vypadat tak jak mám, jako dřív. Bylo by to fajn. Hlavně se tak zase cítit. A mít možnost se vyresetovat kdykoliv mě to popadne.

Dneska jsem si koupila průvodce novorozeneckou fotografií. Je anglicky, takže mám kromě toho zaplý taky slovník. Angličtinu sice zvládám, ale jsou výrazy, se kterýma jsem neměla možnost se skamarádit, takže se teprve seznamujem.

Je to super. Asi. Budu muset ještě investovat, tak se modlím, aby se to oplatilo. Ale jo. Bude to super, vím to. Už se těším jak malé děcko Ukecám rodiče, aby se mnou jeli do Brna. Normálně jezdí nakupovat do Zlína, ale rozdíl co do dálky neni zas tak strašný a když to ukecám i na Ikeu, bude to mazec. Taaaak moc se na to těším, že si to ani nedovedete představit. Bude to prostě super, celé novorozenecké focení. Sice je to docela těžké, ale já na to přijdu. Pokud víte o nějaké nastávající mamině (s termínem v lednu a s bydlištěm, kde by byla schopná přijet pár kilometrů jižně od Uh. Hradiště), dejte vědět.

Boudoir fotky mají už skoro všechny vybrané, obvykle nad tím trávím volný čas, včera jsem si ale dala pauzu a o víkendu si dám "pauzu" nejspíš znova, protože potřebuju udělat hromadu práce do školy. Nějak jsem si toho naložila víc, než zvládám. Nevadí, to se nějak zvládne :)

Tolik plánování kvůli takové chvilce.

18. listopadu 2012 v 23:42 | Michelle
A je po všem. Nemůžu říct, že by mě už nečekala žádná práce, ale akce jako taková, na kterou jsem se připravovala dlouhé týdny, sháněla vizážistky, hotely, doplňky, prostředky, řešila dopravu, oblečení, přípravy, dohody o důvěrnosti, osvětlení, domlouvání, kafíčkování s klientkama, vysvětlování, o co vlastně jde, jak jsem myslela tu kterou větu v radách pro ně, co z toho, co zrovna mají doma do toho zapadá a jak se to dá napasovat na ně konkrétně, řešení toho, když někdo vypadne a co když všichni zaplatí, co když to budeme muset zrušit nebo odložit, co když cokoliv neklapne nebo selže.

To je výčet, co?

Tumblr_mczapy9m7d1rk3paho1_500_large

Druhá a zároveň prozatím poslední boudoir párty je definitivně za mnou. Teď už mě čeká jen rutinní práce s retušováním a vylaďováním fotek do požadovaného výsledného stavu.

Alba na fotky mám objednaná, takřka hotová a už i zaplacená. Teď jen čekám, až mi přijdou.

Dnešek byl suprový. Ze začátku možná trochuu rozpačitý, další důvod pro to, abych už takové akce nedělala v tak velkém měřítku. Komornější společnost je lepší pro příjemnější a přátelštější atmosféru. A taky... čím víc zkušeností s focením (mých), tím líp, žeano.

Ze dneška ještě nevím, jak to bude s fotkama, protože jsem jim nějak nestihla dát podepsat dohody, ale to se zmákne při předávání fotek. Do té doby stejně nemám v plánu to fotit znova. Do Vánoc mám padla. Teda až na tu haldu fotek k úpravě a tuny učení na zápočty. (Dobře, zas takové tuny to nejsou, ta škola mi přijde trochu jako fraška, i když je docela náročná, zvlášť pro lidi s mým přístupem.)

K minulému článku, report z první boudoir párty. Jsem ta v modrém triku. Na boudoir fotce nejsem, protože jsem stála z druhé strany objektivu. To s vějířem je vizážistka :)

Sladké sny, M*

Plech na cupcaky a trocha nostalgie.

15. listopadu 2012 v 23:08 | Michelle
Potřebuju zkonvertovat fotky, takže jsem se na část dne přestěhovala ke starému počítači. Nevěřili byste, jak je super mít normálně fungující klávesnici. Přátelskou, ne takovou, co spolupracuje na heslo. A tak se dnes večer kamarádím se starou dobrou klávesnicí, na které se mi ze všech nejlíp píšou články. Na ní jsem napsala ty nejdelší, které si pamatuju. A tak trochu vzpomínám na začátky blogu s tímto pořítačem. Jo, právě tady, kde teď sedím, jsem tento blog založila. Už je to skoro pět a půl roku.

Tumblr_m09smxliqq1qfvy68o1_500_large

Dneska jsme byli s rodičema ve městě. Maminka si potřebovala koupit halenku, ale ani já z toho nevyšla s prázdnýma rukama. Kromě mazaně svítivého laku mi koupili plech na cupcaky/muffiny. Je dvojbarevný a nižší a konečně si ho nebudu muset půjčovat od babičky. Mám v plánu super vánoční cupcaky, o čemž jsem už určitě psala, ale proč to nezopakovat. Kdo to tady čte pravidelně a všechno, žeano.

Bojuju tady se špatným vyvážením bílé. Při focení jsem to trochu přecenila, nevadí. Rada pro začínající. Pokud si vyvážení nastavujete ručně, nechtě foťák jít klidně trochu do chladnějších tónů. S tím se dá něco dělat. Pokud jsou ale moc teplé, je to zlo. I když to může ve foťáku vypadat sladce.

Rozhodla jsem se udělat soutěž o focení zdarma. Minimálně jednu, možná i dvě. Jednak o sobě potřebuju dát vědět širší veřejnosti, navíc se chci vyhnout situaci, že bych zase měla období stagnace. Jeden takový měsíc stačil. Prázdniny ok, ale když nemáte do čeho píchnout, je to bída.

Tento víkend ještě odmakám. Potom ale budu mít trochu prostoru mezi upravováním fotek na články, které jsem slíbila. Jak recenzi na Lush, tak report o makaronkách, dokonce i boudoir párty. Zítra fitko, pozítří focení prcka a kino, den na to párty vol.2. A pak nic. Pak budu sedět u fotek, s nohama vyhozenýma na křesle, ve velkém teplém svetře a s horkým čajem vedle na stolku. Občas čaj vyměním za kakao, sem tam do toho místo sprchy vanu, zapálenou svíčku v aromalampě a bude mi fajn. Po tom listopadu si to už snad zasloužím, stejně to nebude úplný odpočinek, tak co :)

Tak užívejte sychravé podzimní dny a usmívejte se na svět, pak je všechno hezčí :)

Ach ten listopad.

14. listopadu 2012 v 17:35 | Michelle
Pár vlaštovek z první párty už mám upravených, jelikož jsem ale ve fitku a mám tady notebook, tak u sebe nemám upravené fotky. Jestli je chcete vidět zrovna, jsou na facebooku, ti míň nedočkaví se dočkají někdy během zítřka, snad. Mám vlastně asi spoustu novinek a myšlenek, o které bych se s vámi chtěla podělit.

1.Konečně mám vizážistku. Povídaly jsme si a je ochotná se se mnou pouštět do nejrůznějších nápadů. Předně ten na léto, lednický, jak jsem nevěděla, jestli to chci udělat jako workshop nebo fotopárty. Taky se jí líbí způsob boudoir párty.

2. I druhá párty se bude konat v Lednici, místo původního Hradiště. Především kvůli finanční stránce. Juch.

Tumblr_m9q5pmd2z91rtro7ro1_500_large

3. Už pár dní se rozmýšlím nad tím, že bych po novém roce začala pracovat na novorozeneckém portfoliu. Bude to chtít nějakou investici, konkrétněji, pár litrů na to padne. Pokud ale nejsem úplně levá, mělo by se to brzo vrátit. Asi by to už chtělo posunout zdejší úroveň novorozeneckých fotek o stupínek výš. Protože za američany perfektně zaostáváme. Takže... od koho jiného bych tak mohla mít v plánu se učit, než od Rachel :)

4. Nutně potřebuju něco upéct. Nevím kdy, nejspíš až po zápočtech, ale do Štědrého dne to stihnu. Plánuju vánoční cupcaky. A taky zase makaronky, tentokrát už musejí být dokonalé, skvělé a perfektní. Vůbec vám neslibuju už sva týdny report. No jo, jsem hrozná, omlouvám se. Ale pořád na to myslím. (Hotové jsem je ani nefotila, protože to za to nestálo. Ale tentokrát už to bude lepší, fakt.)

5. Protože tento týden fotím v sobotu i v neděli (dohromady vlastně asi 7 nebo 8 lidí, po pěti nebo šesti termínech, přesně se to ještě uvidí) a budu úplně kaput, navíc pak budu sedět nad fotkama šťastně na věky věků, další víkend se půjdeme s kamarádkou mrknout na poslední díl Twillight. Už aby to bylo, geniální odreagování, člověk u toho nemusí moc myslet.

6. Mamka se mě včera ptala, co vlastně chci k Vánocům. Přemýšlím, co využiju líp. Tablet na práci s ps nebo makroobjektiv nebo stojan na fotopozadí?

Tak. Nakonec, ještě jednou. Budu moc ráda, když mě podpoříte i na facebooku. Brzo tam budou fotky z boudoir párty, tak aspoň o ně nikdo, díky mé lenosti nahrávat je navíc i na blog, nepřijde. Děkuji :)

První boudoir párty za mnou. Ještě jedna.

11. listopadu 2012 v 21:47 | Michelle
Jsem naprosto vyšťavená. Mám za sebou pět tváří, pět postav, dvě hodiny cesty a skoro pět hodin focení v kuse. Neměla jsem dokonce ani čas se najíst.

Co nejdřív to půjde sem dám report, teď ale musím fotky projít, probrat a udělat náhledy. Pak, než si holky vyberou, to můžu začít upravovat, teda myslím backstage. Já sama těch backstagových fotek nemám, ale holky určitě ano, tak třeba se taky nějakých dočkám.

Už pár dnů se vám taky chystám napsat o tom, jak jsem si v ranním semináři navrhla kouzelné šaty a jak je chci od maminky pomoct zrealizovat. Jsou trochu ve stylu Elie Saab, bo mě k tomu inspirovaty gossipky, konkrétně Blair. Mamce se líbily, sice nechápe, kam v nich chci chodit, ale to nevadí. Jsou kouzelné a ještě kouzelnější budou, až je přetvoříme z papíru do látky. Pak hromada a hromada focení a bude to :D

Nezlobte se. Dnes nejsem schopná žádného dalšího psaní ani přemýšlení. Příště to zase bude lepší, slibuju :)

Sny jsou od toho, aby se plnily.

2. listopadu 2012 v 13:02 | Michelle
Než začnu odkládat "drobné" na nové mimino (teda to už asi bude spíš batole, protože předpokládám, že profi řada není tak drobná jako zrcadlovka, kterou mám, tedy miminko), rozhodla jsem see split si dětský sen. Chodila jsem roky do baletu, než se ale začalo tancovat v piškotech, musela jsem přestat. Důvod teď není podstatný. Teď ale vím, že můžu. Teď to totiž nezáleží na nikom jiném, než jen a jen na mě. Takže... je rozhodnuto. Asi až po Vánocích, ale možná taky už dřív, si koupím piškoty a začnu pěkně makat. Je mi jedno, že budu mít zničené nohy. Je mi jedno, že to bude bolet a taky je mi jedno, že to vlastně je úplně zbytečné. Ne, není. I kdybych z toho měla mít jednu jedinou fotku. Pokud ta fotka bude, nechám si ji dát na plátno a pověsím do pokoje.

A teď z jiného soudku, než se začnu zaobírat (zase) focením. Rozhodla jsem se přidat se k jedné soutěži. Mladá paní má skvělý vkus, který se naprosto shoduje se stylem, který obdivuju a ve kterém bych si jednou chtěla zařídit studio.


Tak jsem se tedy zapojila do soutěže. Spíš jen kvůli tomu, abych na ten blog nezapomněla, jak je mým zvykem se vším, co nemám pořád na očích, než že bych opravdu počítala s výhrou. Protože ona je prostě šikovná :)

A teď si zase trochu postěžuju. S boudoir. Všichni najednou chtějí, když už není místo. Na poslední chvíli. Potřebovala jsem to vědět dřív, musí se všechno podomlouvat, pozajišťovat. Vůbec to není tak jednoduché, jak si ty krasavice představují. Je fakt, že starší holky jsou v tomto trochu zodpovědnější a ozvaly se včas. Ale teď mi psala bývalá spolužačka, že by do toho chtěla jít. No jo, jenže už je plno. Slíbila jsem jí, že když by někdo vypadl, vezmu ji. Ale... vypadne? Všechny jsou z toho moc nadšené.

Taky už přestávám stíhat fitko. Když jsem měla školu, do které jsem se nemusela nijak zvlášť připravovat a byla jsem každý den doma ve dvě odpoledne, bylo to zase něco jiného. Jenže teď, když v té škole skoro můžu spávat a mám dělat rysy a učit se na písemky a když budou za chvilku zápočty a taky Vánoce, před kterýma mám práce jako na kostele, protstě je těch 8 hodin týdně moc. Vážně, těším se, až se mmu to podaří udat a já to budu moct odpískat. Pokud mě tam ten nový bude chtít, fajn. Ale jednou týdně, víckrát mu tam chodit nebudu. A to ještě taky záleží podle rozvrhu, co budeme mít příští semestr. Je fakt těžké zkloubit školu, dojíždění, focení, klavír a ještě k tomu fitko. Dřív to šlo. Teď už ani ne. A focení se nevzdám a klavír zabírá dvě hodiny týdně. Kdybych byla na privátě, nestíhala bych už vůbec, i když bych byla aspoň vyspaná.

Dost rozjímání nad nesmrtelností brouka. Děsně moc se těším na svůj taneční plán i na fotku. Musím cvičit, trochu se zase rozhýbat. Sport je jedna věc, tanec druhá. Mám tak pozkracované šlachy, až je to směšné. Užívejte víkendu!

Pac a pusu, Michelle

Mám špatnou náladu - čas na další návštěvu módního světa.

28. října 2012 v 13:41 | Michelle
Modelky Victoria's secret jsou ideálem krásy. Ve skutečném životě ale takový ideál nikdy nevyhraje nad přeumělkovanou maloměstskou slepicí.
Poznatek dnešního dne.

Pouštím si optimistické písničky, nebo asi brzo někomu ublížím. On mě prostě už nervuje i svou existencí. Po facebooku koloval obrázek, že kluci nemůžou čekat, že holky budou vypadat jako modelky od Victoria's, když oni sami nevypadají jako modelové od Celvina. Jooo joo.

Jenže. V pubertálním světě maloměstských jelimánků holka, která se podobá právě těm modelkám nikdy neuspěje, protože ti jelimánkové jsou tak zblbnutí s namyšlených zmalovaných fiflen, které si myslí, že když na sebe nacpou tunu make-upu a laku na vlasy a odbarví se na nějakou děsně nepřirozenou barvu, tak že budou vypadat jako právě ty modelky a o tomto přesvědčení utvrzují i okolní hochy.

Proč jsem se sakra zrovna já musela tak hloupě zamilovat? Jsem vztahovačná, sebestředná, údajně taky panovačná. A přesto se trápím. Jak je to teda možné, když jsem takový sobec?

Na zlepšení nálady fotky z minulého víkendu. Příští víkend jdeme na svatební veletrh, už se moc těším. Snad mi to aspoň trochu zvedne náladu, jinak potěš Božka.

Posléze se vrhnu na další díl My top. Už mi ta rubrika i chyběla :)

 
 

Reklama