moje vylívání srdíčka

Beethoven, Liszt, Dvořák a punčochy.

22. října 2012 v 9:22 | Michelle
Včera jsem viděla tolik dílů Mašinky Tomáše, jako ještě nikdy. Taky Rákosníčka a Maxipsa Fíka. Pak jsem procházela novinky v Calzedonii, protože ty červené legíny či punčochy jsem nějak nesháněla, protože už jsem neměla za co. Kde se stala chyba? :D Ale narazila jsem tam hned na dvoje punčochy, které nejspíš budu nutně potřebovat. Jedny vážně a jedny prostě protože jsou perfektní.

Naši se dívají na talent a vždycky mě zavolají taky. Tak jsem se tak s něma dívala a najednou jsem dostala neodolatelnou chuť pustit si Beethovena, druhou větu sedmé symfonie, protože jsem ji hrála a protože Karajanova verze je naprosto ohromující, Karajan je totiž skoro takový megaloman, jako byl sám Ludvig.

293767_433709980019762_1812492527_n_large

Můžu vám říct, že se teď vážně pilně učím. Jenže ne do školy. Focení je prostě zábavnější a důležitější. Bohužel, do školy pořád chodím (dneska třeba na jednu a končíme v sedm večer, pche) a asi bych se jí měla taky trochu věnovat. Takže tento víkend co bude nemám žádné focení a budu se plně věnovat rýsování. Mám dodělávat tři výkresy, na které se sice děsně těším, ale možná to bude jediný předmět, ze kterého můžu mít za A, takže to nechci projet jenom kvůli vlastní lenosti.

Bod další. Kamarádka mi doporučila přírodní šampony na vlasy. Chci to zkusit. Jjednak doufám, že mi to zaplatí rodiče, pak taky předpokládám, že to bude fungovat jak má. Až to vyzkouším na vlastní vlas, můžu vám sem napsat něco jako recenzi, vlastně... v mém podání tak maximálně jak to na moje chmýří funguje.

A teď? Vzhůru za užitočnou školní činností :-/ :) (A taky zase pracuju na mých fotostránkách. Musí tam být vždycky tolik práce??)

Jak málo stačí k perfektní představě. Teď ještě zrealizovat.

17. října 2012 v 19:04 | Michelle
Po dlouhé době jsem měla docela energii přemýšlet, i trochu kreativně. Už mi to i chybělo, dalo by se říct. Mám ráda, když můj mozek funguje, ne když je otupělý a když nejsem schopná ničeho víc než jen zítrat a uvnitř hlavy tma. Teď je otázka, jak dlouho mi tady ten stav vydrží. Co nevidět mi začnou krušné časy. Moc moc focení s šibeničními termíny předání hotových fotek. Snad všechno klapne jak má.

Tumblr_lf5ajutucz1qgp6l1o1_400_large

Po cestě ze školy se mi povedlo vymyslet dvě super fotky. Ta první je taková romantická, bude tam zapotřebí hodně energie a odhodlání a vůle. Ale prostě ji udělám. Taková čerstvá, pozitivní, osvěžující, milá.
A ta druhá?
Trošku tajemná, pohádková, až trochu děsivá. Rozhodně ji nechci udělat depresivní, spíš takovou... aby působila jako inkviziční výjevy od Goyi. Tak, že z toho člověka mrazí, přitom by si přá být součástí.

Teď z trochu jiného soudku (ještě teda, rozhodla jsem se, že si začnu šetřit na nové zrcadlo, fakt jo.). Dost vážně uvažuju nad tím, že bych se na léto zdekovala k ušákom. Takové prázdniny v Americe, no super, ne? Chvilku zapomenout na své snobské sklony a věnovat se práci a focení. Co? Schvalujete mi to? :D
Jinak jsem hrozně ráda za vás věrné, co čtete a pak jste v obraze, když mi hrábne. Mám vás ráda :)

Zítra se chystám s dvěma kamarádkama (Sophii a Makovou panenkou) na nálet na Zlínské obchody. Chtělo by to spíš do Brna, ve Zlí ně není Bershka, kam jsem se chtěla podívat na ty nové geniální lodičky. No, budu to muset přežít bez nich. Škoda.

V pátek mám jít na nějaký konkurz či co. Uvidím, jak to tam dopadne a až to nějak dopadne, slibuju, že vám něco k tomu napíšu. Ne tak jak s fotkama od profíka :)

Dnes mám v popisu práce odpočívat.

12. října 2012 v 19:57 | Michelle
Sedím ve fitku a bavím se rozhovory hokejstů. Jakože jsou to fajn kluci, jenom vždycky když přijde někdo nový, tak je to hrozně vtipné, poslouchat je. Vlastně spíš toho nového. Ti co sem chodí normálně jsou rozumní, ten cizí byl fakt směšný.
Měla jsem jet dneska na párty, nejedu. Neni mi dobře, potřebuju odpočívat. Stačí fitko (ne, necvičím :)). Zítřejší focení taky asi odložím, jednak má být ošklivo, navíc jsem nemocná a potřebuju odpočívat. Pak večer až předat fotky a chvilku za kamarádama a domů.konečně byc měla udělat ty rysy. Nechce se mi.

Tumblr_lxhsq9mpix1qciq9yo1_500_large

Až přijedu domů, uvařím si čaj (čokoláda by byla lepší, ale potřebuju se uzdravit a zahřát, máme tu strašnou kosu), zalezu pod peřinu a pustím si nějaký film. Dneska už prostě nehnu ani brvou. Zítra jo, ale nehodlám to nijak zvlášť hrotit. Nebo vlastně jo, večer zase maraton. A v neděli? Dva rysy, pár fotek a padla.

Naplánovala jsem si to tak skvěle, že teď budu mít ještě tak dva víkendy volno a pak se s focením nezastavím. A tak, abych všechno měla hotové do Vánoc, samozřejmě. Boudoir párty má docela ohlas, takže to bude asi na dva víkendy. Pak rodinka, dvoje portréty. Snad už nic víc, protože budu i tak sedět u fotek od nevidim do nevidim a ještě k tomu budu muset něco udělat i pro školu, na kterou zatím bez mrknutí oka kašlu.

Tumblr_mbo8ksyudk1qe49wpo1_400_large

Mám hrouznou chuť zase upéct cupcaky. Je to strašně osvobozující a člověk si u toho krásně odpočine. Dneska jsem se dívala na nějaké fotky, abych měla inspiraci na zdobení a rozhodla se, že udělám nějaké světlé. Ty jsem zatím nezkoušela, tak už je asi na čase. A taky bych měla najít nějaké recepty na krémy, snad s tím nebudu tak bojovat jako posledně. To totiž, když jsem zkoušela jeden podle amerického receptu, tak se mi úplně děsně srazil.

Poslední beztrestný článek :)

10. října 2012 v 17:31 | Michelle
Po kauze Lotty mám docela obavu z toho, co se bude od pátku dít. Nevím, možná mě nikdo vůbec nezaregistruje, možná jo. Možná to bude v pohodě, pár lidí se sem mrkne a pohoda. Možná se sem nahrnou stovky lidí jako před pár lety, kdy končila zlatá Zgoubi a zdůraznila moji adresu. Taky jsem k tobě chodila ráda kočko! Chybí mi. Spousta mých oblíbených skončila. Creencio, je to na tobě, slib, že mi zůstaneš!

Fotografia_garotas-7986554973577350aa970ac5ca390488_h_large

Nechci vás podceňovat, ale moc nevěřím, že znáte to vyčerpání z dojíždění víc jak hodinu každý den na vysokou. Dojíždět na střední je normální, nikdo s tím nemá problém a výuka je tomu přizpůsobená. Jenže... tady ne. výuka je přizpůsobená tomu, že to má každý kousek, protože kdo to má snad z domu dál, je na koleji či privátě. Ne, nejsem na privátě. A ne, nechci tam začít bydlet. A víte co? Ne, nechci chodit na chemii ve Zlíně. A ještě něco? Nechci zůstat na Univerzitě Baťově ve Zlíně. Nebudu vysvětlovat proč, to si nezaslouží. Jsou dobří, jenom já si to tak nějak nedokážu připustit.
Jako bonus jsem tak utahaná a mimo, že jsem si minulý týden *bůhvíkde* nechala boty. Krásné a dokonalé zimní boty na podpatku, které jsem si loni koupila k nové bundě. Zkusím se poptat na těch místech, kde jsem ten den byla, pakliže to nezabere, budu nucena si koupit nové. A říkám, že chci ty samé. Bohužel, naši mi na ně nedají nejspíš ani korunu, holt blbost se trestá neúprosně.

223212_163462940459013_822544190_n_large

Život je zlomyslný. Zase jsem ho potkala. obyčejný pozdrav a nemohla jsem ho pustit z hlavy. Neviděl, tak jsem ho praštila. Asi tomu debilovi chtěl vynadat, když se otočil, místo toho se usmál. A stejně je to jedno. Přemýšlím nad tím, že když už moje brigáda může každým týdnem skončit, udělám něco, co jsem možná měla udělat už dřív. Prostě mu to řeknu. Samotné mi trvalo si to uvědomit dost dlouho, když nebudu chtít, nemusím ho potkávat, takže mi vlastně reakce může být úplně jedno. Nechápu to. Nechápu nic ze svých pocitů. Nechápu ani to, že odháním tolik fajn, hodných a spolehlivých kluků kvůli tomu, co neumí dodržet slovo, co nepřemýšlí, než něco řekne, co nedokáže mluvit vážně. Ale co, v tomto ohledu se dokážu řídit rozumem jenom jednostranně - namlouvat si, že k němu nic necítím. Ale začít si s někým, kdo by za to "stál" s tím, že z toho časem bude něco víc? To mi prostě nejde.

Jsem unavená. Chci pauzu. Nemít žádné povinosti a starosti. Možná focení nevýmaje. I když, to mi nevadí. Je to spíš odpočinek, většinou. Zítra jdu pro vyvolané fotky, abych je mohla o víkendu předat. V pátek brigáda, večer párty, v sobotu focení celé odpoledne a párty. Někde mezi tím musím udělat protokol a začít makat na fotkách. Fakt mě to vyčerpává.

A nebo taky ne.

Konečně jsem něco vymyslela a taky vytvořila, mám z toho docela radost :)

30. září 2012 v 20:10 | Michelle
Konečně mám po dlouhé dibě radost. Jak dlouho už jsem chtěla udělat nový design... a pořád nevěděla jaký. Konečně mě trkla nějaká myšlenka, tak je tady. Líbí se mi barevné ladění, tak doufám, že tady taky chvilku vydrží.
Jinak včera jsem napsala sáhodlouhý článek o tom, jak mě naštvala kamarádka tím, že mě chtěla na "své" akci v podstatě jenom proto, abych ji vyfotila a ona měla památku. Byla jsem fakt zklamaná a naštvaná. Opravdu mám dost přátel na to, abych si ty socky uplácela focením. Ta delší část někam zmizela. Nebo aspoň já ji na svém počítači nevidím.

Ahr0ccuzqsuyriuyrji0lm1lzglhlnr1bwjsci5jb20lmkz0dw1ibhjfbwiwbwltqmnqdtfxzjn2ogjvmv81mdauanbn_large

Včera jsem byla fotit dvě ségry v Buchlovicích, bylo to úplně super. K. je moje spolužačka z gymplu, moc moc skvělá holka, kterou prostě miluju a její sestra to podědila, takže je taky moc fajn. To ale taky znamená, že jsem nestihla takřka nic jiného, protože to celé bylo několikahodinové a pak večer jsme měly dámskou jízdu.
Dnešek se měl nést v duchu učení a přípravy do školy. Nakonec se většina nesl v tom duchu, že udělat poukaz na focení mi zabralo asi tak o milion hodin víc než mělo, pak jsme měli rodinný oběd s pražskou tetou a díky tomu potom celoodpolední návštěvu, které jsem se musela účastnit aspoň polovinu doby. A teď tady sedím a měla bych dělat prezentace do školy, ale nejdřív jsem nemohla najít materiál a teď, když už ho mám, nemám nejmenší inspiraci, jak to tam poskládat.

Opravdu se modlím, abych tento týden ještě nějak přežila a ten příští už měla aspoň jakž takž volný. Abych se vklidu mohla učit, dodělat resty s fotkama a odpočinout si. Už mě vážně nebaví pořád vám tu psát, jaké kvanta povinností mám, už proto, že vím, že jsem si to vlastně na sebe nabrala sama. Nejradši bych se na tu školu vykašlala, protože mě to vůbec nebaví a je to takové to nutné zlo, strašná otrava. Ale bydlet tam fakt nechci a nebudu, i když občas si říkám, o kolik by to tak bylo snazší. Nechci to mít snadné, protože pak bych zlenivěla a nedělala fotky. Já chci dělat fotky, potřebuju dělat fotky, baví mě to, je to kus mě samotné. Příští sobotu mám zase focení. Teď si vážně nedávám víc jak jedno za týden, protože s tou školou to nestíhám upravovat. A v noťasu retušovat fakt nebudu, to stojí za houby.

Až se zadaří, dám sem nějakou další fotku, třeba těch sestřiček. Jedna se mi fakt kotel líbí, jsou tam úplně kouzelné. Jinak mám teda novější na facu, kdybyste někdo chtěli, odkaz je v menu. Jsou tam koťátka, nějaká ta kytka a taky dost portrétů. Nebo taky dám odkaz sem, ať nehledáte :) Michelle a její fotografické výplody :)

TĚCH deset věcí, které nikdy nemáte říkat fotografovi fakt platí.

29. září 2012 v 14:07 | Michelle
Je opravdu neuvěřitelné, jak někteří lidi nepřemýšlí. Chtěla jsem sem dneska přidat nějakou fotku, ale po včerejším večeru na to fakt nemám ani v nejmenším náladu. Ale jak nad tím tak přemýšlím, jsem asi poslední dobou docela podrážděná a snadno vyletím. Vím, že to je kvůli únavě a modlím se, aby se to co nejdřív zlepšilo, protože na tohle fakt jakože nemám.

Tumblr_ma0msz0pig1rf29cso1_500_large

Rozhodla jsem se udělat si lapač snů. Vůbec netuším, kdy to chci stihnout, ale chci ho. No podívejte se na ně na té fotce, nejsou úžasné?

Jsem tak utahaná, že ani nevím co psát. Ale já to vymyslím :)

23. září 2012 v 22:11 | Michelle
Tak, první týden je za mnou. Přežila jsem, ale musím říct, že to bylo fakt vyčerpávající. V pátek jsme jeli do beskyd, jde jsem absolvovala dvě "focení" (opravdu super zmenšené verze) spojené s celovíkendovou návštěvou dlouholetých známých. Teď stahuju fotky mladé baletky a dvou rošťáků, protože jsem slíbila aspoň jednu fotku každému dneska zveřejnit.

376063_2055739013188_1630047825_n_large

Byla jsem takřka celý víkend bez internetu, takže jsem neměla šanci začít dělat něco do školy, dělat na fotkách nebo cokoliv jiného. Jak mám doprčic do rozvrhu vecpat hromady fotek, ještě víc školy, fitko, potkávání se s jedněma kamarádkama, s druhýma a pak ještě ideáálně paření s klukama z fitka? No tak, nejsem superman.

Ať tak či tak, mám v plánu sem přidat nějakou fotku, tak snad mi to vyjde. Protože vintage baletka je fakt kouzelná, minimálně ta jedna, co jsem stihla upravit :) Uvidíme jak další fotky. Každopádně teď fakt nevím co dřív, o víkendu mám další focení a musím vyřídit to, co už mám hotové a ještě jsem nestihla předat.

A taky máme imatrikulaci, ve čtvrtek. Myslete na mě, protože ve středu jdeme pít.

Padám únavou, vůbec netuším, jak to všechno stihnu.

19. září 2012 v 19:38 | Michelle
Zatím si to dojíždění moc nedávám, Odvykla jsem si vstávání před šestou... a teď? V 5 nejpozděj. Kromě pondělí, to máme až na jednu. Prostě zatím je to docela záhůl. Asi si zvyknu. A hlavně už nebudu chodit na všechno, nejsem blázen.
Jo, prvák na výšce je fakt záhul, to na střední to byla maximální pohodička. V pondělí jsem se nedostala k počítači vůbec, včera jenom zaplatit objednávku a dneska teda jo, protože máme jenom do 1 a teď čučím ve fitku. Díky bohu za něj, o prázdninách se mi nikdy nechtělo a teď je to úplý relax.

Tumblr_malve7kkyf1rxetyfo1_500_large

O víkendu jedu pryč, takže ani to si neodpočinu. Už se těším, až si na to zvyknu, nemůžu se dočkat. A nejlíp tak prázdniny by to chtělo...

Chtěla jsem udělat nový design, než budu oficiálně v ak, ale teď můžu tak možná polemizovat, jestli mám vůbec šanci to stihnout. A modlit se. O víkendu jedu zase pryč, takže to nic. Ani fotky. A to jich mám do aleluja, o víkendu další focení a příští víkend ještě jedno. A měla bych to všechno stihnout dodělat do konce října. Jenom, co mi dojdou na účet peníze, jinak má děvče smůlu...

A vůbec netuším, kdy budu šít tu sukýnku nebo kdy se konečně doučím lepit řasy. A k tomu máme ještě příští týden imatrikulaci. To bude ale sranda, večer před tím budeme pařit, přespím u kámošky a ráno se jde na věc. Huuuž aby to bylo :)

Trošku si to teď nedávám, nevadí.

14. září 2012 v 19:26 | Michelle
Mám toho teď tolik, že jestli do dvou dnů úplně nezblbnu, tak to bude zázrak. Dneska jsem měla "schůzku" kvůli práci, do které jsem se "uvrtala". Jsou z toho docela slušné prachy, když se člověk snaží, tak jsem do toho šla a že se teda něco dneska dozvím. Klasicky jsem pod nánosy fotek a práce doma a potkávání přátel a sportu a školy úplně zapomněla. Tom se mi připomenul hodinu před smluvenou dobou, což mi nesedlo, protože jsem si chtěla umýt hlavu a tak, což prostě zabere se vším všady víc než to, co mi zbylo z hodiny po odečtení času dopravení se na místo.
Dneska jsem se rozhodla najít rozumné fotky k porovnání, tak doufám, že mi poradíte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pokud možno aspoň trochu objektivně. Žádný zázrak nejsem a vím to, tak to přejděte a poraďte mi, prosím :)
Který sestřih se vám zdá nejlepší?


Když jsem se skoro po roce (dobře, bez dvou měsíců) podívala na některé fotky s hodně dlouhýma vlasama (tady na té první nejsou tak dlouhé je to z léta, tuším), bylo to fakt divné :) A na té krátké vypadám fakt moc divně, vím to, jenže je to jediná jakž takž ucházející fotka co jsem je měla čerstvě ostřihané. Tak... asi tak, no. Ta třetí fotka je ani ne měsíc stará. Nedivte se, že nejsou tak dlouhé jak by mohly být, nechávám si to zarovnávat do mikáda 60.let.

Dneska máme jinak dámskou jízdu. A začínám přemýšlet jaké přijímačky jsou v Olomouci, kdy se na to asi tak budu učit a koho budu muset kdyžtak poprosit o pomoc. Už mám případně i kde bydlet :)

Včera to bylo super. Víc takových akcí a víc tak veselých a ochotných modelek.

13. září 2012 v 10:06 | Michelle
Včera večer se krásně rozpršelo. Naštěstí to bylo asi tak 15 minut po tom, co jsme z focení dorazily k nám domů. Bylo to děstě super, mojí ženě to strašně moc slušelo a byla úžasně ochotná udělat každou blbost, co jsem vymyslela. Doufám, že z toho nebude chudě nemocná. Přesto, že počasí léto připomínalo opravdu už jen vzdáleně, o teplotě vody nemluvě, byla ochotná tam vlézt. Poslouchala v podstatě na slovo a byla zlatá. Strašně se pořád smála, protože prý neumí pózovat. Stačila chvilka a naučila se přesně ten výraz co měla a hned to šlo jako po másle :)

Tumblr_maa1ih85sc1re152no1_500_large

Ono je jakože strašně dobře, že prší. Ale dnes to způsobuje to, že se mi nic a nikam nechce. Mám jet do uhu, za jedním kamarádem. Vlastně pořádně nevím, co po mě chce, ale co nadělám. Už jsem to jednou slíbila, tak si aspoň projdu nějaké obchody a udělám si s něčím radost. Juch :) Doplňků není nikdy dost, myslete na to ženy! :D

S umělýma řasama to vypadalo asi tak, že jsem měla celé víčko zapatlané od lepidla, které jde dolů fakt blbě. Ale pořád to bylo míň než minule a jako bonus se mi podařilo je dát těsně k řasám, přesně tak, jak jsem si představovala. Chce to cvik, takže to nevzdávám a jak zase budu mít chvilku (a jak to stupidní lepidlo sundám z řas, mezi které se mi zaplantalo), zkusím to znova. To by v tom byl čert, abych se to nenaučila! ;)

Tylovou sukni mi maminka schválila. Jenom řekla... víš kolik tylu na to spotřebuješ?! Skoro i hrůzu v očích měla! Ale slíbila, že mi pomůže a že to nebude žádný velký problém. No, uvidíme.

Kamarádka mi konečně poslala jedinou fotku snad, co mám, když jsem byla čerstvě ostříhaná. Rozhodla jsem se, že je dám dohromady, jednu úplně na krátko, jednu na mikádo á la 60. léta a pak jednu, jak jsem ty vlasy měla dlouhé. Každý mi říká něco jiného. Taťka byl nadšený, když jsem se ostříhala, teď mi zase tvrdí že takhle to mikádo mám nejlepší. Mamka se rozplývala nad dlouhýma vlasama, teď zase se jí strašně líbí tohle. Kamoš mě málem ukamenoval, když jsem ty pačesy shodila, pak zase polemizoval a došel k názoru, že uplně krátké to bylo možná lepší než teď. Kamarádka (ta co jsem ji včera fotila) byla unešená z krátkých, protože se jí to prý strašně líbí a já na to mám obličej.
No a když jsem byla na zápise, tak ač mám mikádo, stejně jsem tam měla ze všech nejkratší vlasy. Děvčata mi přišly trochu suché, no... tak jsem úplně dostala chuď jít na kraťunko a úplně do světlé. Nuž, beru to jako chvilkový záchvěv a nic takového jsem neudělala. Proto jsem se rozhodla dat ty tři fotky k sobě a zeptat se i vás, protože vás mám ráda a věřím vašemu úsudku. (stejně si to pak udělám podle sebe :D)

Páni, to jsou slohy! Takže o mojem překombinovaném nápadu se školou jindy. Projistotu. Ale... Creencio, možná se potkáme za rok v Olmiku :)

Zase mě chytá bolehlav. Ale ráno bylo fajn.

11. září 2012 v 15:11 | Michelle
Vstávala jsem trochu dřív, než by se mi povedlo bez budíku. Obdivuju bratra, jak čiperně pobíhá od tak nekřesťanských hodin, asi by se mi rozpadla hlava, být na jeho místě. Ale tak dobrá snídaně, klídek a rozběhla jsem se k synovečkům.
Normálně by mě vyzvedli doma (běhajícího jsem měla hlídat, než si neběhající zacvičí), ale mají asi desetidenní koťátka, tak jsem si je chtěla nafotit. Vyšlo to krásně, jsou roztomiloučká a pořád mají zalepená očička.

Tumblr_laxm9nifax1qev6gxo1_500_large

A pak se jelo. No, malý se nedospal, takže jakmile odešla maminka, začal hulákat na celé kolo. Za nic jsem ho nemohla uklidnit. Pak ho to asi trochu unavilo, tak chvilku to vypadalo že bude dobře. Dobře ale bylo, až jsem mu slíbila, že když přestane plakat, půjdeme k těm dveřím, které vedou do domečku, kde je maminka s bráškou. Takže jsme pěkně u stavby čuchali ten prach a poslouchali ten hluk a tak. Díky Bohu to zabralo.

Jenže jsem během toho dopoledne neměla nic k pití. Samozřejmě řev a hluk taky zrovna nepomohly, vedro jakby smet. Takže jsem přijela domů. krásně mi začíná třeštit hlava, ještě jsem ani nejedla, ale moc nemám hlad a navíc se mi fakt nechce jít si dělat jídlo. Ne že by se mi nechtělo vařit, ale s tou hlavou stát u prskající plotny... no co už, hlady nepojdu. Modlím se, abych se dala do kupy než pojedu na trénink, asi bych tam zešílela jinak.

No a zítra mám focení s jednou skvělou lvicí, se kterou už jsem jednou fotit byla. Má úžasný styl a nádherné rezavé vlasy (snad je už zase nepřebarvila), tak se moc moc moc těším. Už se taky blížím ke konci s křtinama a začínám přemýšlet nad novým ceníkem. Nemůžu dělat za almužnu, když chci nový foťák. To dost dobře nejde.

A pak taky s baletkou, to ale až příští týden. No a taky se učím pořádně a rychle si nasadit umělé řasy. Když je může ta kachna z Upířích deníků nosit imr vére, tak proč bych nemohla já aspoň občas, co?

A taky si budu šít tylovou sukýnku.

Zatracená vysoká, když už si hrajou na tak důležité, aspoň by měli odstranit chyby v systému.

9. září 2012 v 16:06 | Michelle
Sedím od půl desáté dopoledne u počítače a snažím se dostat do interního systému. Jenže ten zatracený portál mě asi nemá rád nebo co, protože už jsou skoro čtyři hodiny a ono to pořád nejde. Teoreticky by to bylo jedno, napsala bych na studijní, ať s tím něco udělá. Jenže je tu drobný zádrhel - dneska mám mít hotový předzápis. A víte co? Ti, co nechdíte na vysokou? Když ho mít nebudu, nebudu do té školy už muset chodit. Takže jsem poměrně dost vytočená. Nevím, asi mi to není souzeno nebo co.

36072676_large

Začala jsem přemýšlet nad zadníma vrátkama. A protože jsem strašně v pohodě a neotřesitelná optimistka, chvilku jsem si zacvičila. Jednak protože to zlepšuje náladu a taky proto, že jak jsem měla nerva, snědla jsem obrovský kus šlehačkového dortu. Co když se mi nepodaří se tam přihlásit? Vážně mě z té školy vyhodí? No co. Nějak se to vyřeší. Bude muset.

A tak tady sedím nad fotkama a snažím se nerozčilovat se nad něčím, s čím sama stejně moc nenadělám. Rodičové se mě snaží uklidnit tím, že určitě nejsem jediná, co s tím přihlášením má problém. Aspoň kdyby tam nebyl takový šibeniční termín...

A tak se budu celou neděli válet poblíž počítačr, abych se mohla pořád a pořád dokola zkoušet přihlásit, dokud se to nepovede. A pokud se to nepovede, budu doufat, že paní na studijním to nějak vyřeší. A pokud to nevyřeší, přijde plán B, i když se to taťkovi líbit nebude. Ať si, stejně je život ta nejlepší škola. Popravdě nechápu, proč je tak moc proti mému vycestování...

Prostě si jen lehnout do trávy a poslouchat blues.

8. září 2012 v 22:43 | Michelle
Včera jsem šla spát pozdě a předevčírem taky. Včera jsem vstávala brzo a dneska jsem se měla vyspat. Jenže ejhle, byly brigády. A tak se tam Michelle rozjela s rodinkou krom maminky vstříc užitečné činnosti. Budíček na půl osmou nebyl zrovna tím, co jsem si představovala pod pojmem "vyspat se". Ale to vlastně nevadilo, protože jsem ráno byla sice trošku mimo, ale sloupky jsem pomohla natřít vcelku obstojně a před jednou byla sváča.

Tumblr_m9y870gdhq1qafc06o1_400_large

Jenže moje práce už byla hotová. Co dál? Naštěstí jsem si prozřetelně vzala foťák, tak jsem mohla oběhnout můj milovaný kousek Bílých Karpat. Jistě, povedlo se. Pár kytiček a tak, prostě jsem si hrála. Chvilka volného focení podle mojí nálady a ne podle lidí, kteří mi platí. To je taky občas potřeba.

Pak už skoro všichni odešli, jenom naši kluci dělali údržbu sněžných děl. Chvilku jsem pobíhala kolem, snažila se pomáhat a tak. Pak mě to přestalo bavit, zašla si do auta pro empéčtverku, drapla svetr a vylezla zpátky na kopec. Svetr jsem hodila pod jedno dělo do stínu, lehla si na něj, dala si sluchátka (teda jenom jedno, abych slyšela, kdyby se něco dělo) a podřimovala. Neumíte si snad ani představit, jak strašně osvobozující to byl pocit, když mě doma čekalo tolik práce a já se celé odpoledne bránila odpočinku, protože toho všeho mám prostě moc... a najednou jsem ležela v trávě, pozorovala mraky, poslouchala křižovatku mezi jazzem a blues, sem tam do toho novodobé indie a nic jsem nedělala. Prostě nic. Žádná činnost, ani ta nejmenší. Nakonec jsem ještě tak napůl usla.

Prostě krásné odpoledne.

Je docela na houby, že je tak brzo tma.

6. září 2012 v 23:18 | Michelle
Sedím u pc, cpu se korbáčkama a měla bych dělat fotky. Těším se na jejich upravování, ale teď se mi prostě nechce. Jak je brzo tma, přijde mi, že je hrozně pozdě. A nikdo neni venku, takže sedí všichni na fb a sotva se přihlásím, píšou. V pohodě, normálně mi to nevadí, ale vždycky když už bych chtěla jít pryč a dělat něco užitečného, napíše někdo další.

Tumblr_m9y00uicmr1rftw8xo1_500_large

Dneska jsem se rozhoupala k dalšímu kroku. Objednala jsem si krabičky na cd a fotky. Zatím tři, uvidíme jak se povede dál. Ale ten nápad, že fotky budu zhotovovat i v tištěné podobě a ne předávat jen na cd se mi moc líbí. Přivedla mě na to kamarádka po mém směšném překlepu. Právě ta, pro kterou bych měla teď upravovat fotky. Jednu už mám a možná se vrhnu i na další.

Odpoledne jsem se stihla mrknout na jeden díl praštěného seriálnu, netušili byste, jak moc jsem si u toho odpočinula. Naposled jsem takový relax zažla před vodákem, takže už je to přes dva týdny dlouho, co pořád něco dělám. Snad to taky ponese ovoce, ta moje snaha.

No a taky už je jasno. Bude se zdražovat. Myslím focení, samozřejmě. Ale taky služby budou zase někde jinde. Kdo se nechá nafotit, dostane fotky jak na cd, tak i vyvolané. Pěkně v ručně dělané krabičce, krásné, elegantní a přesto barevné. Už teď se nemůžu dočkat :)

A zítra jedu na zápis. Veze mě taťka a bereme taky babičku, abychom se tam s ní mohli stavit někde u rodiny, kterou potkáváme jednou za uherský rok. Tuším o koho jde a docela si vybavuju i obličeje, ale nijak výrazně. A hlavně o nich nevím nic kromě jména jedné té tety. Tak snad to dopadne bezproblémově a brzo se vrátíme. Chci stihnout trénink, když už nic.

No mojého nerva.

1. srpna 2012 v 16:22 | Michelle
Tyjo. Dneska je každý talentovaný fotograf, i když běhá s foťákem za litr a fotí co ho napadne a jak ho napadne. Vůbec na těch fotkách nejde vidět nějaká příprava, rozmysl, nemá to TK, nemá to kompo, jediné dobré je tak expo a k tomu naprosto nic zajímavého. A když člověk zmíní, že to do fotografa má sakra daleko, tak se akorát urazí, kamarádi vám ještě nadají a já nevím co ještě. Místo aby vysvětlili o co jde a třeba se zeptali, proč je to špatné se akorát tak urazí a vy abyste se omlouvali za svůj názor, který jste akorát prostě definovali tak, jak to oni pochopili úplně blbě.
Troufám si říct, že za tu dobu co fotím jsem udělala hodně velký pokrok a taky chci říct, že pokud jsou mezi vámi tací, co se chtějí něco naučit, ráda se s nima potkám, pofotíme spolu, já vás naučím to, co už jsem se naučila. Vám to usnadní práci, tak jako mně moc pomohl kamarád a já zase něco pocvičím a všichni spolu se pobavíme.
Se mnou si taky nikdo nebral servítky. Zkušenější se na mě vrhli jakobych to všechno měla už dávno vědět. Nedala jsem se, i když si možná mysleli, že jsem úplný analfabet, zeptala jsem se, co je špatně, co se jim nelíbí, nebo co znamená ten který výraz. A díky tomu jsem udělala hodně velký pokrok. Takže drzosti zdar!

No a dneska už je článků až až, takže další fotky (ty ze včera, s už známou modelkou) sem hodím nejdřív zítra.

A ponaučení z dnešního dne? Nikdy neberte mou kritiku tak osobně, jak se nabízí. Týká se to fotek, ne vás, a vy si z toho máte něco vzít pro příště a ne se urazit. Když vám budu "mazat med kolem huby", v ničem vám to nepomůže.

Hodně náročný týden to byl, 5 na 7.

30. července 2012 v 15:38 | Michelle
Moc moc moc se mi chce spinkat...
Minulý týden jsem zvládla 4 párty. Jednu v úterý, další ve čtvrtek, třetí v pátek a a čtvrtou a pátou obě v sobotu. Bylo to super, i přes tu všekerou náročnost.
Určitě vám něco říká město Uhesrké Hradiště. Tak tam jsme byli třikrát. Dvakrát jen na filmovku, jednou pak na klubu. A sobota byla vražená. Odpoledne narozeniny, ze kterých jsem pak pláchla a místní akci roku. Původně jsem tam měla fotit, nakonec jsem si ji ale s kamarády perfektně užila.
V sobotu jsem si mlsná dala hodně těžké jídlo. Nejdřív mi bylo dost fajn, navíc alkohol asi trochu utlumil to, že by mi mohlo být blbě po tom smaženém. Ale neděle se nesla v duchu pořádných křečí, takže jsem se celý den válela zkroucená v křesle a nic nedělala.
V sobotu jsme tam ale s jednou teď už známou "sbalily" nějaké ucha. Největší zápich byl, když jsem si všimla, že ten, co balil I., chodí do fitka. Tak se uplně těším, až ho tam tento týden potkám. Pěkně si ho vychutnám :D
Já už jsem jim pak chtěla zmizet z očí, protože mě tak trochu přestali bavit, ale I. nechtěla. Tak jsme je hledaly, našly, ztratily, hledaly, našly, ztratili, pak našli zase oni nás, pak jsme se zase ztratili a tak pořát dokolečka jak u blbečků na dvorečku. Ale i tak to byla děsná prča.

Viděla bych to tak, že si dám tento týden pařící pauzu.

Nechci se utápět v depresích, nechci myslet na to, že mu nemůžu věřit, protože cokoliv slíbí, se nestane. Vždycky udělá opak toho, co řekne. Na ničem se s ním nedá domluvit. Nic se mu nedá pořádně říct, protože vážně umí mluvit jen když se to týká jeho problémů, nebo maximálně když ná hodně klidnou náladu. Dlouho jsem ho neviděla, takže je mi dobře. Mám strach, co se stane, až zase přijde.

(Předhavajská.)

Nutně potřebuju prachy.

20. července 2012 v 18:50 | Michelle
Když si jenom vzpomenu, co všechno mám zaplatit a do čeho všeho bych ještě měla vrazit peníze, dělá se mi zle. Ještě víc se mi zvedá žaludek, když si uvědomím, jak teď potřebujeme šetřit. Jasně, žádné krizové scénáře se zatím nekonají, ale pořád je možnost, že by se konaly. Měla bych teď nastoupit na výšku, ale když to tak sleduju, radši bych se na to vyprdla a vyjela do světa si vydělávat.

Nemáte někdo nějaký typ na brigádu, ideálně něco, co si můžu časově rozvrhnout podle sebe.

Jasně, nabízí se focení. Jenže nemám tolik klientely, aby mi to zatím nějak extra vydělalo. A stejně, cokoliv si focením vydělám, to vrazím do dalšího vybavení na focení. Zatím se to jeví jako černá díra, která mi s ničím jiným moc nepomáhá. Pak se nabízí druhá strana focení. Jenže to není tak snadné.
Nevím, možná se jenom bojím, nebo jsem líná. Ale už bych to sakra zkusit měla...
A ten pošuk mi pořád ještě žádný náhled ani jedné jediné fotky neposlal. Když jsem mu psala, jak to vypadá, ani se neozval. Je možnost, že je na dovolené, budu to tak brát a dám mu ještě řekněme týden. Až se mi podaří zhubnout těch zatracených pár kilo, rozešlu si nějaké profily.

A to je další věc. Za nic se nemůžu rozhodnout, co vlasy. Jak je chci nechat sestříhat vím, nebude v tom velký rozdíl. Chci ale i jinou barvu. Zesvětlit. Podívejte se na fotku v záhlaví nebo menu a řekněte - skoro bílá nebo jenom trochu zesvětlit a nechat v přirozeném odstínu?
Prostě krizička trochu.

Ten kluk mě štve. Tak strašně mě to ničí, že dělám z blbostí důležité věci jenom abych ho vyhnala z hlavy. Jenže to prostě nejde. Nepomáhá to. Pomáhá, když jsem s rodičama a tak, ale s těma taky nemůžu být pořád, že... proč se nemůže vypařit sakra??

Všimli jste si, jak v celém článku řeším naprosté zbytečnosti?

Na první pohled by to mohlo vypadat jako zoufalý páteční večer.

13. července 2012 v 22:13 | Michelle
Sedím u PC, poslouchám disko-trysko a zírám na fotku moc moc moc hezkého kluka.
A teď vysvětlivky.
Disko poslouchám, protože se mi to líbí a neusnu u toho, poslouchám to, aby mi šla líp od ruky práce. A ta fotka? Minulý týden jsme měli focení. A teď ty fotky upravuju. Jen tak mimochodem, sice je děsně hezký a má hrozně sladký úsměv, ale vypadá na pěkného podvraťáka. Teda... podle víkendové zkušenosti a následného zjištění, že má známost. Docela mě to pobavilo. Ale hezký je, tak mi to upravování jde od ruky.
A taky se u toho cpu čokoládovou ovesnou kaší. Ňamka.
A proč to dělám zrovna teď? Snadné. Jednak jsem slíbila, že se pokusím ty fotky dodělat do neděle. A pak, zítra fotím Karpatský pedál, cyklo závody. Sice je start až v 11, takže bych teoreticky mohla jít někam pařit, ale potřebuju být zítra použitelná. A navíc je díky tomu zabitý vlastně celý den, který bych jinak věnovala těm fotkám, abych to do té zatracené neděle stihla.

Aaaa, hádejte co! Prostě, udělala jsem FCE! :D
Nejvíc radost z toho mám. Úplně super pocit to je. Ještě sice nevím, kdy a jak to oslavím, ale to je fuk. Prostě to mám. Aspoň něco mi vyšlo.

A taky tu pije Aloe Věru. Další ňamka.

A jako bonud za dnešek dvě návštěvy a milion běhání po městě. Městský úřad, pošta, obchody a tak. Už toho mám plné kecky. Ale od dnešního večera mám prázdniny a budu se věnovat jenom tomu, čemu chci. A focení i když nechci, pokud to bude placené.
A příští týden si dám prázdniny se vším všudy. Prostě relax, voda (pokud bude teplo, samozřejmě), fitko, brusle, filmy, knížky, procházky se psem. Už se na to těším. Teď jen aby to fakt vyšlo.

Už jsem z toho opravdu unavená...

11. července 2012 v 18:03 | Michelle
Dnes jsem vyplňovala přihlášky na výšku. Je mi z toho na nic, nejradši bych se na to všechno vykašlala. Kvůli jedné blbé škole takového stresu. Zítra musím na střední potvrdit to, pak asi aj k doktorovi to potvrdit a nakonec v pátek na matriku, protože zítra tam mají volno a dnes už jsem na to prostě neměla nervy.
Navíc mám trochu starost s úpravama fotek pro Neutral a v sobotu fotím cyklo závody, Karpaťák. Pak se nejspíš domluví focení toho dítka, snad to dopadne dobře. No a ráda bych už spáchala i nějaké to cvakání ve vlastní režii, i když zatím to vypadá, že na to moc času mít nebudu.
Snažím se působit pozitivně. Večer máme jet s holkama do města, tak snad bude vše oukej a bude dobrá nálada, ale jinak je mi dost mizerně. Ty přihlášky a všechno kolem ve mě budí nemilé pocity a hlavou se mi začínají honit myšlenky, kterých bych se ráda zbavila. Už bych si moc přála, aby byl tento týden za mnou a já se mohla zase věnovat tomu, čemu sama chci.

Na chvilku si vyměním roli s mými modelkami.

9. července 2012 v 9:04 | Michelle
Ne že bych tak moc toužila po tom si to vyzkoušet, ale naskytla se mi možnost. I s vizáží a to vše zadarmo. Vlastně takový fototest.
Docela z toho mám obavu. Tenhle týpek fotí úplně jiný styl než já, bojím se, že to není ten styl, co se ke mně hodí.
Další obava vyvstává z toho, že jsem dnes nemohla spát. Celou noc se mi honily hlavou myšlenky jak ze včerejšího focení, které bylo mimochodem naprosto úžasné, tak úvahy o tom, jak bude dnešek probíhat a co si mám vzít s sebou. Protože když jsem si to přečetla, tak jsem si řekla jenom upss! a bylo. Prý že sexy a ulítlé oblečení. No kde sme? Já mám samé sportovně uletěné, sem tam něco sexy, ale ne prvoplánově a většinou spíš elegantní nebo tak.
Uvidíme. Tak jak tak to bude sranda. Ale čekala jsem, že bude mít třeba i něco vlastního, nebo tak. Nevadí.
Poslední dobou skoro nemívám hlad a k najezení mi stačí opravdu kousek. Například za včerejšek jsem o půl kila lehčí, protože jsem celé odpoledne běhala po tom dokonalém domě a měla jsem s sebou jenom trošku vody, na kterou jsem stejně neměla čas, protože veškerý čas i pozornost mi brali kluci, kteří byli z focení nadšení jak malé děcka.
A ten jeden normálně nadrzo flirtoval, pak ho to asi přešlo, protože večer jsem se dozvěděla, že má holku. Bylo to faaakt vtipné. Ale má to výhodu, pěkně to zvedne ego :D ale kdyby měl větší potenciál, asi by mě to štvalo.

Prázdninové plány 12

30. června 2012 v 14:09 | Michelle
Chtěla bych toho zvládnout tolik, že pravděpodobnost zapomenutí většiny je takřka stoprocentní. Z tohoto jednoduchého důvodu jsem se rozhodla, že si všechno sepíšu. Určitě vám to nebude vadit a možná, když by se vám chtělo, byste mi mohli i něco poradit.

focení Aďa voda
focení Janka
nafotit sestřenky miminko done
projekt CATS
projekt KNIHA
foto water art
hon na textury
instalovat doplňky photoshopu done
projít všechny fotografy
doučit se Rej skřítků
přečíst Dámu s kaméliemi
zkouknout Upíří deníky (aspoň část)
upéct makronky


Jeden z nejdelších a nejnáročnějších dní je za mnou. Teď už jsem zase pánem vlastního času.

28. června 2012 v 22:09 | Michelle
Dneska to bylo hodně náročné. Vstávala jsem v půl 3 ráno, protože ve 3 jsme vyráželi na přijímačky. Asi tři a půl hodiny cesty. Fujky. Měla jsem tam být na půl osmé, taťka si chtěl nechat hodinu navrch, kdyby náhodou byl nějaký problém. Docela pochopitelné, že.
Skončila jsem dřív, jako obvykle. Tak jsme zajeli do akvária, což bylo moooc moc fajn. Hodně mě mrzelo, že jsem si nevzala foťák. Na výletování jsem totiž večer neměla nejmenší pomyšlení.
Testy byly až děsivě těžké, mimochodem.
Po akvárku taťka vymyslel, že se zajedeme podívat do penzionu, kam jsme jezdili každý rok na hory v zimě, když jsem byla malá. Mám na to místo i na ty majtele krásné vzpomínky, takže jsem byla fakt dost na měkko, když jsem se dozvěděla, že je penzion prodaný. Bez těch lidí už to nikdy nebude to co dřív.
Zašli jsme se ale aspoň podívat ke kapličce, když už oběd padl. Pamatovala jsem si je za tmy, v zimě, zříceninu. A teď? v létě, všechno kolem rozkvetlé, tráva zelená, spravili střechu a dali tam dveře a okna. Žádná podlaha, jenom hlína. Žádná výzdoba, jenom kříž a oltářek z placatých kamenů. A ještě pár laviček, chatrných, zaprášených. A nějaké fotky na kůlech, je tam asi nějaká výstava. Když jsem tam tak stála... vzpomněla jsem si na kouzelné fotky od paní Katky. Svatební fotografky. A bylo mi jasné, že pokud se toho dne jednou dočkám, bude to tam. Úplně vidím, jak by to mělo vypadat. Jenom bílá s levandulí, takový ten francouzský venkovský styl. Dřevo natřené na bílo, už oprýskané, jednoduché, žádné složitosti. Lehoučké látky, sluníčko, ideálně tak západ slunce. To zlaté světlo je totiž nenahraditelné.
A teď trochu z jiného soudku. Dnešek byl poslední, co jsem moc nepřemýšlela nad tím, co dělám a hlavně co a kdy jím. Mám deset dní na to, abych zhubla čtyři kila. Nějak to prostě musím zmáknout. Žádné přecpávání, žádné zbytečně sladkosti, moc moc moc pohybu. Doufám, že čtyřikrát do týdne fitko a ještě k tomu každý den brusle 10-20 km by mohlo pomoct. Uvidíííme. Musím máknout, fakt že jo.
A teď spát. Dospat celý ten zvláštní den.
Jo a tu paní, tu co prodala ten penzion - hledali jsme ji asi dvě hodiny a snažili se aspoň najít někoho, kdo ví, kam zmizela. Nikdo nám nedokázal pomoct ji sehnat...

Rock the party, bitch!

23. června 2012 v 14:42 | Michelle
Včera to bylo živééé. Přijela jsem domů někdy po třetí, do postele se dostala až ve 4. Díky bohu za to! Maminka mě totiž budila o půl desáté, abych šla do obchodu. A tak jsem vzhůru. Dneska padnu za vlast se slepicama.
Poslední párty ve školním roce s mojí milovanou třídou. Fakt jo, tohle je ten nejlepší kolektiv, jaký jsem kdy zažila. Asi je to taky tím, že nás je málo - 14. Všichni se samozřejmě neúčastnili, ale to jádro, ti pařmeni a ti co takové akce vždycky vymýšlí, ti tam byli. A že to mělo grády :D
Začali jsme v baru. Tak jako pohodička, frisco, pokec... pokračovalo se do tesca, protože je nonstop a protože na klubu je děsně drahé pití. Z tesca jsme ale pokračovali ještě do jedné hospy, aby toho nebylo málo.
No a pak, možná tak kolem jedné ráno jsme se sebrali a šli na klub. Jakože fakt super, zatancovali jsme si, zapařili, pobavili se naprosto excelentně.
No a teď, skoro ve tři, už bych si asi zasloužila odpočinek, takže se jdu hodit do plavek a lehnout si do bazénu. Je děsné vedro, chce se mi spát a bolí mě břúško. S politováním můžu říct, že z alkoholu to není. S politováním proto, že to bych aspoň věděla co to je a kdy to přejde. Takhle nemám páru. Jenom vím, že mi dobře není a že můžu tak akorát doufat, že to do zítra přejde. Uvidíme. Jdu to zkusit.

Pak se zase ozvu, až se vrátím domů. Vrátím se někdy ve čtvrtek, takže tak v pátek bych se mohla zase začít starat o blog.

Už se nám to krátí, za chvilku budou prázdniny.

14. června 2012 v 10:24 | Michelle
Za necelé tři týdny nám začínají prázdniny. No jasně, někteří, maturanti konkrétně, už je mají teď. Ale my, co máme maturitu za sebou, nebo taky před sebou, nebo my, co nás čekají přijímačky, ještě ne. Poslední přojímačky mám až 28.června. Po pravdě dost uvažuju, jestli tam vůbec pojedu.
Ale jo. Musím. Chci to dělat. Byl to můj plán. Sen. Praha. Co to sakra dělám? Nad čím to uvažuju? Kdo mi do háje podstrčil toho brouka v hlavě? Nemůžu si to jen tak rozmyslet. To nejde. Nemůžu překopat veškeré své životní plány jenom kvůli chlapovi, to je přece blbost. Uvidíme. Asi se nedostanu, pak to nabere úplně jiný směr.
I když... možná proto se to moc nehýbe. Možná... ne. Nepamatuje si to. Blbost.

Chci si koupit nějaké doplňky k ps. Jsou drahé jak čert, ale podle všeho to za to stojí. Teď už jen vymyslet, kde na to vzít prachy, zaktivovat paypall a bude to. Ale jsou taaaak kouzelné!
Musím je mít. Proč je to jen tak drahé?
Musím šetřit. Ale taky našetřím, to vám povídám.
Měla bych se jít učit. Fyzika čeká a čeká. Ale věčně čekat nebude. Škoda.
Ale ten photoshop!
Zase mě chytají mé schizofrenické toky neuspořádaných myšlenek.

Teď budu dva týdny pryč, takže asi nebudu mít moc času ani myšlenek psát články. Navíc pravděpodobně nebudu mít ani přístup k internetu. Takže jsem vymyslela, že nachystám pár článků do topek. Snad to nebude k ničemu ;)

Kdo vstává nez buzení v neděli v 8 ráno?

10. června 2012 v 9:10 | Michelle
To snad není možné. Vím, byla jsem včera unavená a usla docela brzo, ale i tak. Doufala jsem, vlastně jsem s tím docela počítala, že budu spát minimálně do devíti, ne-li do oběda. A nic z toho.
Musím se učit. Rozhodla jsem se zkouknout Glee. Kamarádka, ta z fotky, to sledovala při rýsování, tak proč ych na to nemrkla při počítání, no ne? Vlastně je to hodně praktické, jestli se tam fakt furt zpívá, aspoň na tom člověk nemusí být nalepený a vnímat to každou sekundu.
Za týden odjíždím do Prahy. Prahu miluju, ale tentokrát se mi tam vážně nechce. Od toho všeho tady, od těch všech. Jediné pozitivní na tom všem je, že nejspíš budu bydlet u tety, co má doma dva smetáky, se kterýma snad bude zábava, protože jsem to vlastně ještě štěňata.
Další pozitivum Prahy je to, že sestřenka bude mít čerstvě narozené miminko, které se samozřejmě bude fotit. Co bych to byla za tetu, kdybych jako fotografka nepořídila malé kouzelné fotky? Na tohle se dost těším. Chtěla bych focení novorozeňat trochu o prázdninách pohrotit. Je to hezké, je to milé, je to veselé, mimča jsou sladké a je to taková pohoda. Nemusím se stresovat s tím, že se mi někdo tváří křečovitě. Malá V. bude první novorozenec, takže doufám, že dostanu od jejích rodičů svolení jednu fotku zveřejnit, případně použít na takovou malou reklamku. Předpokládám, že s tím problém mít nebudou, protože jsou strašně skvělí a sestřenka mě v mé fotokariéře podporuje. Vlastně všichni.
Ještě dosnídám, projdu poslední novinky z Bershky, zapnu Glee a pustím se do fyziky.
Jo, objevila jsem naprosto dokonalé a geniální boty od Bati, které musím mít a pokud mi budou sedět, tak je taky mít budu.


Ještě dodám, že, nejspíš na rozíl od většíny lidí co se tam hlasí, medicína nikdy nebyla můj sen. Můj sen byl stát se módní návrhářkou, můj sen byl věnovat se klavíru a být dobrá. Když jsem nesměla na oděvní školu, můj sen se z návrhářství rozšířil na cokoliv těsně se dotýkající vysoké módy. Medicína byla jakože... "jo, když na to tu hlavu mám, tak bych to asi měla využít. Je to hezké povolání, občas mám kačení žaludek, nemělo by mi to dělat problém. Asi bych tam měla jít. Co jiného bych měla dělat?"
Pokud vás zajímají nějaké fotky, mrkněte tady.
 
 

Reklama